# Cermat JPZ & Státní maturita z českého jazyka a literatury — Pravopis, tvarosloví, větný rozbor a literární kánon

> Kompletní příprava na jednotnou přijímací zkoušku (JPZ: 60 minut, max. 50 bodů, 30 úloh) a didaktický test společné části státní maturity Cermat z českého jazyka a literatury (85 minut, max. 50 bodů, hranice úspěšnosti 44 % / 22 bodů): pravopis (i/y, s/z, mě/mně, velká písmena, interpunkce), tvarosloví, větný rozbor, tropy a figury, funkční styly a český i světový literární kánon.

- **Canonical URL:** https://flashcards.world/flashcards/sets/7dec455e-f93f-414a-a9b5-9df54f486a02/
- **Markdown URL:** https://flashcards.world/flashcards/sets/7dec455e-f93f-414a-a9b5-9df54f486a02.md
- **Level:** basic
- **Languages:** cs → cs
- **Total Cards:** 32

## Flashcards (32 Cards)

| # | Front (Term / Prompt) | Back (Definition / Answer) | Example | Multiple-Choice Options |
| :--- | :--- | :--- | :--- | :--- |
| 1 | Čím je charakteristická poetika Bohumila Hrabala („pábitelství“) a Milana Kundery v české a světové próze 2. poloviny 20. století? | Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Příliš hlučná samota) vytvořil typ „pábitele“ a proud asociativního vyprávění; Milan Kundera (Směšné lásky, Žert, Valčík na rozloučenou, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost) rozvinul intelektuální, esejistický román zkoumající dějinné paradoxy a lidskou identitu — Hrabalova novela Ostře sledované vlaky (1965, výpravčí Miloš Hrma) byla zfilmována Jiřím Menzelem a získala Oscara (1967). Kunderův román Žert (1967) odhalil absurditu stalinského fanatismu 50. let prostřednictvím osudu Ludvíka Jahna. | Hrabalova novela Ostře sledované vlaky (1965, výpravčí Miloš Hrma) byla zfilmována Jiřím Menzelem a získala Oscara (1967). Kunderův román Žert (1967) odhalil absurditu stalinského fanatismu 50. let prostřednictvím osudu Ludvíka Jahna. | A) Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Příliš hlučná samota) vytvořil typ „pábitele“ a proud asociativního vyprávění; Milan Kundera (Směšné lásky, Žert, Valčík na rozloučenou, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost) rozvinul intelektuální, esejistický román zkoumající dějinné paradoxy a lidskou identitu — Hrabalova novela Ostře sledované vlaky (1965, výpravčí Miloš Hrma) byla zfilmována Jiřím Menzelem a získala Oscara (1967). Kunderův román Žert (1967) odhalil absurditu stalinského fanatismu 50. let prostřednictvím osudu Ludvíka Jahna. ✓; B) Bohumil Hrabal psal výhradně přísně rýmované sonety v duchu lumírovců a Milan Kundera psal pohádky pro nejmenší děti; C) Oba autoři byli představiteli venkovského naturalismu 19. století po vzoru bratří Mrštíků; D) Ostře sledované vlaky napsal Milan Kundera a Nesnesitelnou lehkost bytí napsal Bohumil Hrabal |
| 2 | Jaké jsou funkční styly českého jazyka a jaké slohové útvary jsou typické pro publicistický a odborný styl? | Funkční styly: prostěsdělovací, odborný, administrativní (jednací), publicistický, umělecký a řečnický; do publicistického stylu patří zpráva, článek, fejeton, sloupek, glosa, reportáž, interview a komentář; do odborného výklad, úvaha, referát a odborná studie — Rozlišujeme 4 slohové postupy (informační, vyprávěcí, popisný, výkladový/úvahový) a 6 funkčních stylů. Fejeton (vtipné, ironické zamyšlení nad aktuálním jevem pod čarou), sloupek a reportáž jsou klíčové útvary publicistického stylu. | Rozlišujeme 4 slohové postupy (informační, vyprávěcí, popisný, výkladový/úvahový) a 6 funkčních stylů. Fejeton (vtipné, ironické zamyšlení nad aktuálním jevem pod čarou), sloupek a reportáž jsou klíčové útvary publicistického stylu. | A) Funkční styly: spisovný, hovorový, obecný a nářeční; do publicistického stylu patří úřední dopis, životopis a plná moc; B) Funkční styly: prostěsdělovací, odborný, administrativní (jednací), publicistický, umělecký a řečnický; do publicistického stylu patří zpráva, článek, fejeton, sloupek, glosa, reportáž, interview a komentář; do odborného výklad, úvaha, referát a odborná studie — Rozlišujeme 4 slohové postupy (informační, vyprávěcí, popisný, výkladový/úvahový) a 6 funkčních stylů. Fejeton (vtipné, ironické zamyšlení nad aktuálním jevem pod čarou), sloupek a reportáž jsou klíčové útvary publicistického stylu. ✓; C) Funkční styly: vyprávěcí, popisný, výkladový a úvahový; do odborného stylu patří pouze fejeton a balada; D) Funkční styly se dělí pouze na psané a mluvené; reportáž a fejeton patří do stylu administrativního |
| 3 | Která díla napsal Karel Havlíček Borovský a jakými rysy se vyznačuje jeho politická satira? | Satirické skladby Král Lávra, Tyrolské elegie a Křest svatého Vladimíra a břitké Epigramy; využívá ostrý humor, ironii, lidový jazyk a alegorickou kritiku světského i církevního absolutismu — Karel Havlíček Borovský (1821–1856), zakladatel moderní české žurnalistiky (Národní noviny, Slovan) deportovaný do Brixenu, napsal tři vrcholné satiry: Král Lávra (alegorie hloupého panovníka podle irské pověsti), Tyrolské elegie (ironické vylíčení zatčení a deportace do Brixenu) a Křest svatého Vladimíra (satira na spojení trůnu a oltáře). | Karel Havlíček Borovský (1821–1856), zakladatel moderní české žurnalistiky (Národní noviny, Slovan) deportovaný do Brixenu, napsal tři vrcholné satiry: Král Lávra (alegorie hloupého panovníka podle irské pověsti), Tyrolské elegie (ironické vylíčení zatčení a deportace do Brixenu) a Křest svatého Vladimíra (satira na spojení trůnu a oltáře). | A) Historické romány Proti všem, Mezi proudy a Bratrstvo oslavující husitské hnutí; B) Satirické skladby Král Lávra, Tyrolské elegie a Křest svatého Vladimíra a břitké Epigramy; využívá ostrý humor, ironii, lidový jazyk a alegorickou kritiku světského i církevního absolutismu — Karel Havlíček Borovský (1821–1856), zakladatel moderní české žurnalistiky (Národní noviny, Slovan) deportovaný do Brixenu, napsal tři vrcholné satiry: Král Lávra (alegorie hloupého panovníka podle irské pověsti), Tyrolské elegie (ironické vylíčení zatčení a deportace do Brixenu) a Křest svatého Vladimíra (satira na spojení trůnu a oltáře). ✓; C) Básnické sbírky Květy intimní, Zpěvy páteční a Písně kosmické v duchu májovců; D) Venkovská dramata Maryša, Její pastorkyňa a Gazdina roba |
| 4 | Jaké jsou hlavní významové poměry mezi souřadně spojenými hlavními větami a jakými spojkami se vyjadřují? | Slučovací (a, i, ani, nebo), stupňovací (ba i, nejen – ale i), odporovací (ale, avšak, však, nýbrž, jenže), vylučovací (nebo, anebo, buď – anebo), příčinný/důvodový (neboť, vždyť, totiž) a důsledkový (proto, a proto, tudíž, tedy) — Souřadné spojení hlavních vět (parataxe) se dělí do 6 základních poměrů. Před spojkami v poměru odporovacím, stupňovacím, příčinném a důsledkovém se píše čárka vždy (u „a proto“, „a tak“, „a tedy“ před „a“). | Souřadné spojení hlavních vět (parataxe) se dělí do 6 základních poměrů. Před spojkami v poměru odporovacím, stupňovacím, příčinném a důsledkovém se píše čárka vždy (u „a proto“, „a tak“, „a tedy“ před „a“). | A) Pouze slučovací, podřadicí, přívlastkový a předmětný; B) Slučovací (protože, jelikož), odporovací (když, jestliže) a vylučovací (aby, ať); C) Slučovací (a, i, ani, nebo), stupňovací (ba i, nejen – ale i), odporovací (ale, avšak, však, nýbrž, jenže), vylučovací (nebo, anebo, buď – anebo), příčinný/důvodový (neboť, vždyť, totiž) a důsledkový (proto, a proto, tudíž, tedy) — Souřadné spojení hlavních vět (parataxe) se dělí do 6 základních poměrů. Před spojkami v poměru odporovacím, stupňovacím, příčinném a důsledkovém se píše čárka vždy (u „a proto“, „a tak“, „a tedy“ před „a“). ✓; D) Stupňovací (který, jenž), příčinný (ačkoliv, třebaže) a důsledkový (jakmile, sotvaže) |
| 5 | Jaké je pravidlo psaní skupin bě/bje, vě/vje a pě a pro zájmeno mě/mně v jednotlivých pádech podle Pravidel českého pravopisu? | Skupiny bje a vje se píší po předponách ob- a v- před kořenem začínajícím na j- (objem, vjezd); ve 2. a 4. pádě se píše mě (tvar tě), ve 3. a 6. pádě mně (tvar tobě) — Po písmenech b, v, p uvnitř kořene píšeme vždy ě (pěna, větev, oběť). Skupiny bje, vje vznikají pouze na švu předpon ob-, v- a kořene začínajícího na j- (objev, vjem). U zájmena já platí pomůcka s tvary zájmena ty: 2. a 4. pád tě → mě (vidím tě/mě), 3. a 6. pád tobě → mně (dám tobě/mně, o tobě/mně). | Po písmenech b, v, p uvnitř kořene píšeme vždy ě (pěna, větev, oběť). Skupiny bje, vje vznikají pouze na švu předpon ob-, v- a kořene začínajícího na j- (objev, vjem). U zájmena já platí pomůcka s tvary zájmena ty: 2. a 4. pád tě → mě (vidím tě/mě), 3. a 6. pád tobě → mně (dám tobě/mně, o tobě/mně). | A) Skupiny bje a vje se píší po předponách ob- a v- před kořenem začínajícím na j- (objem, vjezd); ve 2. a 4. pádě se píše mě (tvar tě), ve 3. a 6. pádě mně (tvar tobě) — Po písmenech b, v, p uvnitř kořene píšeme vždy ě (pěna, větev, oběť). Skupiny bje, vje vznikají pouze na švu předpon ob-, v- a kořene začínajícího na j- (objev, vjem). U zájmena já platí pomůcka s tvary zájmena ty: 2. a 4. pád tě → mě (vidím tě/mě), 3. a 6. pád tobě → mně (dám tobě/mně, o tobě/mně). ✓; B) Skupina pje se píše po předponě p- (pjezd), ve 2. a 3. pádě se píše mně a ve 4. a 6. pádě se píše mě; C) Skupiny bje a vje se píší vždy uprostřed kořene slova (oběť, věnec) a tvar mně se užívá pouze po předložkách; D) Zájmeno mě se píše ve 3. a 6. pádě jednotného čísla, zatímco mně se píše ve 2. a 4. pádě jednotného čísla |
| 6 | Rozlište literární generace 2. poloviny 19. století: májovci, ruchovci (škola národní) a lumírovci (škola kosmopolitní). | Májovci (Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes) prosazovali realismus a sblížení s evropskou literaturou; ruchovci (Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Josef Václav Sládek) zdůrazňovali vlastenectví a slovanství; lumírovci (Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, J. V. Sládek) překládali světovou poezii a pěstovali formální dokonalost verše — Almanach Máj (1858) dal jméno generaci májovců v čele s Janem Nerudou (Povídky malostranské, Balady a romance, Písně kosmické, Hřbitovní kvítí). Ruchovci se soustředili kolem almanachu Ruch (1868, při položení základního kamene Národního divadla) a lumírovci kolem časopisu Lumír. | Almanach Máj (1858) dal jméno generaci májovců v čele s Janem Nerudou (Povídky malostranské, Balady a romance, Písně kosmické, Hřbitovní kvítí). Ruchovci se soustředili kolem almanachu Ruch (1868, při položení základního kamene Národního divadla) a lumírovci kolem časopisu Lumír. | A) Májovci psali výhradně staroslověnsky; ruchovci byli zakladateli dadaismu a lumírovci psali kyberpunkové romány; B) Májovci (Karel Čapek, Vladislav Vančura), ruchovci (Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert) a lumírovci (Václav Havel, Milan Kundera); C) Všechny tři skupiny odmítaly poezii i překlady a věnovaly se výhradně přírodovědným encyklopediím; D) Májovci (Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes) prosazovali realismus a sblížení s evropskou literaturou; ruchovci (Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Josef Václav Sládek) zdůrazňovali vlastenectví a slovanství; lumírovci (Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, J. V. Sládek) překládali světovou poezii a pěstovali formální dokonalost verše — Almanach Máj (1858) dal jméno generaci májovců v čele s Janem Nerudou (Povídky malostranské, Balady a romance, Písně kosmické, Hřbitovní kvítí). Ruchovci se soustředili kolem almanachu Ruch (1868, při položení základního kamene Národního divadla) a lumírovci kolem časopisu Lumír. ✓ |
| 7 | Porovnejte pojetí romantismu v Máchově lyricko-epické skladbě „Máj“ (1836) a pojetí lidové balady v Erbenově sbírce „Kytice“ (1853). | Máchův Máj je subjektivní romantická lyricko-epická báseň (4 zpěvy a 2 intermezza) s tragickým individuálním hrdinou (Vilém, Jarmila, Hynek) a existenciální úzkostí; Erbenova Kytice je soubor 13 objektivních balad se zrcadlovou kompozicí, kde tragika plyne z porušení odvěkého mravního řádu (zejm. vztahu matky a dítěte) a následuje nevyhnutelný trest či pokání — V Máji (jambický verš, oxymóra jako „mrtvé milenky cit“, „zbortěné harfy tón“) převládá subjektivní reflexe viny a nicoty. V Kytici (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně) vládne neúprosný mravní zákon a osudovost. | V Máji (jambický verš, oxymóra jako „mrtvé milenky cit“, „zbortěné harfy tón“) převládá subjektivní reflexe viny a nicoty. V Kytici (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně) vládne neúprosný mravní zákon a osudovost. | A) Máchův Máj je realistická vesnická kronika o životě na Starém bělidle, zatímco Erbenova Kytice je politická satira na habsburský absolutismus; B) Obě díla jsou psána volným veršem bez rýmů a oslavují moderní průmyslovou civilizaci 20. století; C) Máchův Máj je soubor 13 lidových pohádek se šťastným koncem a Erbenova Kytice je divadelní fraška o čtyřech dějstvích; D) Máchův Máj je subjektivní romantická lyricko-epická báseň (4 zpěvy a 2 intermezza) s tragickým individuálním hrdinou (Vilém, Jarmila, Hynek) a existenciální úzkostí; Erbenova Kytice je soubor 13 objektivních balad se zrcadlovou kompozicí, kde tragika plyne z porušení odvěkého mravního řádu (zejm. vztahu matky a dítěte) a následuje nevyhnutelný trest či pokání — V Máji (jambický verš, oxymóra jako „mrtvé milenky cit“, „zbortěné harfy tón“) převládá subjektivní reflexe viny a nicoty. V Kytici (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně) vládne neúprosný mravní zákon a osudovost. ✓ |
| 8 | Které světové literární směry a autory od antiky a renesance po klasicismus a osvícenství vyžaduje katalog požadavků Cermat ke státní maturitě? | Antika: Homér (Ilias, Odysseia), Sofokles (Antigona, Král Oidipus), Euripides, Vergilius, Ovidius (Proměny); renesance a humanismus: Dante Alighieri (Božská komedie), Boccaccio (Dekameron), Petrarca, Villon, Cervantes (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha), William Shakespeare (Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Zkrocení zlé ženy); klasicismus: Molière (Lakomec, Tartuffe), Corneille, Racine; osvícenství: Voltaire (Candide), Defoe, Swift — Klasicistní drama (Molièrův Lakomec s postavou lichváře Harpagona) dodržovalo Aristotelovu zásadu tří jednot (místa, času a děje) a pevnou hranici mezi vysokými (tragédie) a nízkými (komedie) žánry, zatímco Shakespearovo alžbětinské drama jednotu místa a času nedodržovalo a mísilo tragické s komickým. | Klasicistní drama (Molièrův Lakomec s postavou lichváře Harpagona) dodržovalo Aristotelovu zásadu tří jednot (místa, času a děje) a pevnou hranici mezi vysokými (tragédie) a nízkými (komedie) žánry, zatímco Shakespearovo alžbětinské drama jednotu místa a času nedodržovalo a mísilo tragické s komickým. | A) Homér napsal Dekameron, William Shakespeare napsal Lakomce a Molière napsal Božskou komedii; B) Antika: Homér (Ilias, Odysseia), Sofokles (Antigona, Král Oidipus), Euripides, Vergilius, Ovidius (Proměny); renesance a humanismus: Dante Alighieri (Božská komedie), Boccaccio (Dekameron), Petrarca, Villon, Cervantes (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha), William Shakespeare (Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Zkrocení zlé ženy); klasicismus: Molière (Lakomec, Tartuffe), Corneille, Racine; osvícenství: Voltaire (Candide), Defoe, Swift — Klasicistní drama (Molièrův Lakomec s postavou lichváře Harpagona) dodržovalo Aristotelovu zásadu tří jednot (místa, času a děje) a pevnou hranici mezi vysokými (tragédie) a nízkými (komedie) žánry, zatímco Shakespearovo alžbětinské drama jednotu místa a času nedodržovalo a mísilo tragické s komickým. ✓; C) Antická tragédie vznikla ve Francii v 18. století a jejím hlavním autorem byl Voltaire; D) Renesance odmítala antickou kulturu i pozemský život a soustředila se výhradně na asketické klášterní kroniky |
| 9 | Kdo byli představitelé České moderny (manifest z roku 1895), českého symbolismu, dekadence a generace anarchistických buřičů? | Česká moderna (F. X. Šalda, J. S. Machar, Antonín Sova, Otokar Březina, Vilém Mrštík); symbolismus (Březina, Sova, Karel Hlaváček); dekadence kolem Moderní revue (Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Hlaváček); anarchističtí buřiči (Viktor Dyk, František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, S. K. Neumann, Petr Bezruč) — Manifest Česká moderna (1895) požadoval individualismus a svobodu umělecké tvorby. Mezi klíčová maturitní díla přelomu století patří Bezručovy Slezské písně (Maryčka Magdonova, Ostrava, Kantor Halfar) a Dykova novoklasicistní novela Krysař (1915). | Manifest Česká moderna (1895) požadoval individualismus a svobodu umělecké tvorby. Mezi klíčová maturitní díla přelomu století patří Bezručovy Slezské písně (Maryčka Magdonova, Ostrava, Kantor Halfar) a Dykova novoklasicistní novela Krysař (1915). | A) Česká moderna (F. X. Šalda, J. S. Machar, Antonín Sova, Otokar Březina, Vilém Mrštík); symbolismus (Březina, Sova, Karel Hlaváček); dekadence kolem Moderní revue (Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Hlaváček); anarchističtí buřiči (Viktor Dyk, František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, S. K. Neumann, Petr Bezruč) — Manifest Česká moderna (1895) požadoval individualismus a svobodu umělecké tvorby. Mezi klíčová maturitní díla přelomu století patří Bezručovy Slezské písně (Maryčka Magdonova, Ostrava, Kantor Halfar) a Dykova novoklasicistní novela Krysař (1915). ✓; B) Česká moderna byla založena roku 1948 představiteli socialistického realismu v čele se Zdeňkem Nejedlým; C) Symbolismus a dekadence jsou směry raného středověku (Kosmas, Dalimil, Kristián); D) Anarchističtí buřiči byli barokní jezuitští kazatelé 17. století (Bohuslav Balbín, Antonín Koniáš) |
| 10 | Která čtyři vrcholná venkovská realistická dramata konce 19. století tvoří základní kánon české divadelní tvorby u státní maturity? | Maryša (bratři Alois a Vilém Mrštíkové), Její pastorkyňa (Gabriela Preissová), Gazdina roba (Gabriela Preissová) a Naši furianti (Ladislav Stroupežnický) — Český kritický realismus v dramatu vrcholí v 80. a 90. letech 19. století: Stroupežnického Naši furianti (1887, spor o ponocného v jihočeské vsi Honice), Preissové Gazdina roba a Její pastorkyňa (zhudebněná Leošem Janáčkem pod názvem Jenůfa) a tragédie bratří Mrštíků Maryša (1894, nucený sňatek s mlynářem Vávrou zakončený otrávením kávou). | Český kritický realismus v dramatu vrcholí v 80. a 90. letech 19. století: Stroupežnického Naši furianti (1887, spor o ponocného v jihočeské vsi Honice), Preissové Gazdina roba a Její pastorkyňa (zhudebněná Leošem Janáčkem pod názvem Jenůfa) a tragédie bratří Mrštíků Maryša (1894, nucený sňatek s mlynářem Vávrou zakončený otrávením kávou). | A) R.U.R., Bílá nemoc, Matka (Karel Čapek) a Ze života hmyzu (bratři Čapkové); B) Strakonický dudák (J. K. Tyl), Fidlovačka (J. K. Tyl), Lucerna (Alois Jirásek) a Noc na Karlštejně (Jaroslav Vrchlický); C) Zahradní slavnost (Václav Havel), Audience (Václav Havel), Král Ubu (Alfred Jarry) a Čekání na Godota (Samuel Beckett); D) Maryša (bratři Alois a Vilém Mrštíkové), Její pastorkyňa (Gabriela Preissová), Gazdina roba (Gabriela Preissová) a Naši furianti (Ladislav Stroupežnický) — Český kritický realismus v dramatu vrcholí v 80. a 90. letech 19. století: Stroupežnického Naši furianti (1887, spor o ponocného v jihočeské vsi Honice), Preissové Gazdina roba a Její pastorkyňa (zhudebněná Leošem Janáčkem pod názvem Jenůfa) a tragédie bratří Mrštíků Maryša (1894, nucený sňatek s mlynářem Vávrou zakončený otrávením kávou). ✓ |
| 11 | Které mluvnické kategorie se určují u ohebných sloves v určitém tvaru a jak se liší slovesný vid dokonavý od nedokonavého? | Osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod (činný/trpný) a vid; dokonavá slovesa vyjadřují děj ohraničený a nemají tvar přítomného času (tvar přítomný má význam budoucí, např. napíšu) — U určitých slovesných tvarů určujeme osobu, číslo, čas, způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací), slovesný rod (aktiva/pasiva) a vid. Dokonavá slovesa (perfectiva, např. přečíst, skočit) vyjadřují děj jako ukončený celek a přítomný tvar (přečtu, skočím) má u nich význam budoucího času. | U určitých slovesných tvarů určujeme osobu, číslo, čas, způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací), slovesný rod (aktiva/pasiva) a vid. Dokonavá slovesa (perfectiva, např. přečíst, skočit) vyjadřují děj jako ukončený celek a přítomný tvar (přečtu, skočím) má u nich význam budoucího času. | A) Pád, číslo, rod a vzor; dokonavá slovesa tvoří budoucí čas pomocí slovesa budu a infinitivu (budu napsat); B) Osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod (činný/trpný) a vid; dokonavá slovesa vyjadřují děj ohraničený a nemají tvar přítomného času (tvar přítomný má význam budoucí, např. napíšu) — U určitých slovesných tvarů určujeme osobu, číslo, čas, způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací), slovesný rod (aktiva/pasiva) a vid. Dokonavá slovesa (perfectiva, např. přečíst, skočit) vyjadřují děj jako ukončený celek a přítomný tvar (přečtu, skočím) má u nich význam budoucího času. ✓; C) Osoba, číslo, čas, stupňování a jmenný rod; nedokonavá slovesa nemohou tvořit tvary minulého času; D) Osoba, číslo, čas, způsob a pád; dokonavá slovesa označují neohraničený, probíhající děj v přítomnosti |
| 12 | Jak se po roce 1948 a zejména po roce 1968 rozdělila česká literatura na tři proudy a jaké jsou hlavní exilové nakladatelské domy? | (1) Oficiálně vydávaná literatura v ČSSR (např. Bohumil Hrabal v cenzurovaných vydáních, Vladimír Páral, Ladislav Fuks, Ota Pavel), (2) samizdatová (domácí neoficiální) literatura (edice Petlice – Ludvík Vaculík, Expedice – Václav Havel, Ivan Klíma, Egon Bondy) a (3) exilová literatura (Sixty-Eight Publishers v Torontu – Josef Škvorecký a Zdena Salivarová; Index v Kolíně nad Rýnem; Poezie mimo domov v Mnichově; Milan Kundera ve Francii) — Po potlačení pražského jara v srpnu 1968 a nástupu normalizace byla řada autorů zakázána. Domácí disidenti šířili texty strojopisně v samizdatu (Vaculíkova Petlice, Havlova Expedice), zatímco v exilu vycházela klíčová díla v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers (Škvorecký, Salivarová). | Po potlačení pražského jara v srpnu 1968 a nástupu normalizace byla řada autorů zakázána. Domácí disidenti šířili texty strojopisně v samizdatu (Vaculíkova Petlice, Havlova Expedice), zatímco v exilu vycházela klíčová díla v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers (Škvorecký, Salivarová). | A) (1) Oficiálně vydávaná literatura v ČSSR (např. Bohumil Hrabal v cenzurovaných vydáních, Vladimír Páral, Ladislav Fuks, Ota Pavel), (2) samizdatová (domácí neoficiální) literatura (edice Petlice – Ludvík Vaculík, Expedice – Václav Havel, Ivan Klíma, Egon Bondy) a (3) exilová literatura (Sixty-Eight Publishers v Torontu – Josef Škvorecký a Zdena Salivarová; Index v Kolíně nad Rýnem; Poezie mimo domov v Mnichově; Milan Kundera ve Francii) — Po potlačení pražského jara v srpnu 1968 a nástupu normalizace byla řada autorů zakázána. Domácí disidenti šířili texty strojopisně v samizdatu (Vaculíkova Petlice, Havlova Expedice), zatímco v exilu vycházela klíčová díla v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers (Škvorecký, Salivarová). ✓; B) Česká literatura se po roce 1968 dělila na literaturu staroslověnskou, latinskou a humanistickou; C) Nakladatelství Sixty-Eight Publishers sídlilo v Moskvě a vydávalo výhradně budovatelské romány; D) Václav Havel, Ludvík Vaculík a Milan Kundera byli v 70. letech předsedy oficiálního Svazu československých spisovatelů |
| 13 | Ve které z následujících vět je u testu Cermat bezchybně uplatněna shoda přísudku s holým nebo několikanásobným podmětem? | Rodiče i malá vnoučata napjatě sledovali divadelní představení, zatímco dřevění koníčci stáli v koutě. — Je-li v několikanásobném podmětu před přísudkem alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného (rodiče), má příčestí minulé koncovku -li; dřevění koníčci (neživotné v přeneseném významu hračky mívá dubletu -li/-ly, ale se životným tvarem koníčci se pojí stáli; sněhuláci roztáli, davy tleskaly, děvčata se usmívala). | Je-li v několikanásobném podmětu před přísudkem alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného (rodiče), má příčestí minulé koncovku -li; dřevění koníčci (neživotné v přeneseném významu hračky mívá dubletu -li/-ly, ale se životným tvarem koníčci se pojí stáli; sněhuláci roztáli, davy tleskaly, děvčata se usmívala). | A) Rodiče i malá vnoučata napjatě sledovaly divadelní představení, zatímco dřevění koníčci stály v koutě.; B) Sněhuláci na zahradě roztály a davy diváků nadšeně tleskali vítězům.; C) Skupiny zahraničních turistů si prohlíželi památky a obě děvčata se usmívaly.; D) Rodiče i malá vnoučata napjatě sledovali divadelní představení, zatímco dřevění koníčci stáli v koutě. — Je-li v několikanásobném podmětu před přísudkem alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného (rodiče), má příčestí minulé koncovku -li; dřevění koníčci (neživotné v přeneseném významu hračky mívá dubletu -li/-ly, ale se životným tvarem koníčci se pojí stáli; sněhuláci roztáli, davy tleskaly, děvčata se usmívala). ✓ |
| 14 | Ve které možnosti jsou všechna vlastní jména a víceslovné názvy napsány v souladu s platnými Pravidly českého pravopisu? | ulice Na Příkopě, chrám svatého Víta, Karlův most, Spojené státy americké, střední Evropa, Tichý oceán — Obecná označení (ulice, chrám, most, oceán) píšeme s malým písmenem; po předložce ve vlastním jménu se píše velké písmeno v prvním slově po předložce (Na Příkopě). Přídavná jména odvozená od vlastních jmen přivlastňovací příponou -ův/-in mají velké písmeno (Karlův), kdežto přídavná jména na -ský/-cký malé (americké). | Obecná označení (ulice, chrám, most, oceán) píšeme s malým písmenem; po předložce ve vlastním jménu se píše velké písmeno v prvním slově po předložce (Na Příkopě). Přídavná jména odvozená od vlastních jmen přivlastňovací příponou -ův/-in mají velké písmeno (Karlův), kdežto přídavná jména na -ský/-cký malé (americké). | A) ulice Na Příkopě, chrám svatého Víta, Karlův most, Spojené státy americké, střední Evropa, Tichý oceán — Obecná označení (ulice, chrám, most, oceán) píšeme s malým písmenem; po předložce ve vlastním jménu se píše velké písmeno v prvním slově po předložce (Na Příkopě). Přídavná jména odvozená od vlastních jmen přivlastňovací příponou -ův/-in mají velké písmeno (Karlův), kdežto přídavná jména na -ský/-cký malé (americké). ✓; B) Ulice Na příkopě, Chrám Svatého Víta, Karlův Most, Spojené Státy Americké, Střední Evropa, Tichý Oceán |
| 15 | Přiřaďte správně vrcholná díla světového romantismu, realismu a moderny 19. a 20. století k jejich autorům podle maturitního kánonu Cermat. | Puškin (Evžen Oněgin), Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci), Balzac (Otec Goriot), Flaubert (Paní Bovaryová), Dostojevskij (Zločin a trest), Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina), Baudelaire (Květy zla), Kafka (Proměna, Proces), Remarque (Na západní frontě klid), Hemingway (Stařec a moře, Sbohem, armádo!), Orwell (1984, Farma zvířat), Márquez (Sto roků samoty), Eco (Jméno růže) — V maturitních testech Cermat se pravidelně objevují ukázky z těchto kanonických děl světové literatury: Dostojevského psychologický román Zločin a trest (Raskolnikov), Kafkova absurdní povídka Proměna (Řehoř Samsa), Remarqueův protiválečný román generace „ztracené“ (Paul Bäumer), Hemingwayova novela s metodou ledovce Stařec a moře (Santiago) a Orwellovy antiutopie. | V maturitních testech Cermat se pravidelně objevují ukázky z těchto kanonických děl světové literatury: Dostojevského psychologický román Zločin a trest (Raskolnikov), Kafkova absurdní povídka Proměna (Řehoř Samsa), Remarqueův protiválečný román generace „ztracené“ (Paul Bäumer), Hemingwayova novela s metodou ledovce Stařec a moře (Santiago) a Orwellovy antiutopie. | A) Puškin (Zločin a trest), Dostojevskij (Evžen Oněgin), Hemingway (Na západní frontě klid), Remarque (Stařec a moře), Orwell (Proměna); B) Kafka (Sto roků samoty), Márquez (Proces), Balzac (Květy zla), Baudelaire (Otec Goriot), Hugo (Farma zvířat); C) Puškin (Evžen Oněgin), Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci), Balzac (Otec Goriot), Flaubert (Paní Bovaryová), Dostojevskij (Zločin a trest), Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina), Baudelaire (Květy zla), Kafka (Proměna, Proces), Remarque (Na západní frontě klid), Hemingway (Stařec a moře, Sbohem, armádo!), Orwell (1984, Farma zvířat), Márquez (Sto roků samoty), Eco (Jméno růže) — V maturitních testech Cermat se pravidelně objevují ukázky z těchto kanonických děl světové literatury: Dostojevského psychologický román Zločin a trest (Raskolnikov), Kafkova absurdní povídka Proměna (Řehoř Samsa), Remarqueův protiválečný román generace „ztracené“ (Paul Bäumer), Hemingwayova novela s metodou ledovce Stařec a moře (Santiago) a Orwellovy antiutopie. ✓; D) Tolstoj (Jméno růže), Eco (Anna Karenina), Flaubert (1984), Orwell (Paní Bovaryová), Hemingway (Bídníci) |
| 16 | Jak se liší způsoby obohacování slovní zásoby: odvozování (derivace), skládání (kompozice), zkracování (abreviace) a přejímání? | Odvozování tvoří nová slova pomocí předpon, přípon či koncovek od jednoho základu (učitel → učitelka); skládání spojuje dva či více slovotvorných základů (velkoměsto, dějepis); zkracování vytváří zkratky a zkratková slova (ČR, Čedok, Sazka) — U slovotvorného rozboru v testech Cermat je klíčové rozlišit slovo základové, slovotvorný základ (společná část po odtržení koncovky a slovotvorného prostředku) a slovotvorný prostředek (předponu/prefix, příponu/sufix). Skládáním vznikají kompozita vlastní (spojená samohláskou -o-/-e-/-i-: vodovod) a nevlastní (spřežky: okamžik, pravděpodobný). | U slovotvorného rozboru v testech Cermat je klíčové rozlišit slovo základové, slovotvorný základ (společná část po odtržení koncovky a slovotvorného prostředku) a slovotvorný prostředek (předponu/prefix, příponu/sufix). Skládáním vznikají kompozita vlastní (spojená samohláskou -o-/-e-/-i-: vodovod) a nevlastní (spřežky: okamžik, pravděpodobný). | A) Odvozování spojuje dva kořeny spojovacím vokálem -o- nebo -e- (zeměpis); skládání používá pouze předpony (předměstí); B) Skládání je přenášení významu na základě podobnosti; odvozování je přejímání cizích slov z angličtiny a latiny; C) Odvozování tvoří nová slova pomocí předpon, přípon či koncovek od jednoho základu (učitel → učitelka); skládání spojuje dva či více slovotvorných základů (velkoměsto, dějepis); zkracování vytváří zkratky a zkratková slova (ČR, Čedok, Sazka) — U slovotvorného rozboru v testech Cermat je klíčové rozlišit slovo základové, slovotvorný základ (společná část po odtržení koncovky a slovotvorného prostředku) a slovotvorný prostředek (předponu/prefix, příponu/sufix). Skládáním vznikají kompozita vlastní (spojená samohláskou -o-/-e-/-i-: vodovod) a nevlastní (spřežky: okamžik, pravděpodobný). ✓; D) Zkracování spočívá ve vypouštění vedlejších vět ze souvětí; odvozování je stupňování přídavných jmen |
| 17 | Jaká jsou nejstarší literární památky na našem území od velkomoravského období (9. století) po dobu Karlovu (14. století)? | Staroslověnské písemnictví (Konstantinův Proglas, Život Konstantinův, Život Metodějův, Kyjevské listy), latinské kroniky a legendy (Kristiánova legenda, Kosmova Kronika česká) a počátky česky psané literatury (Alexandreida, Dalimilova kronika, Život svaté Kateřiny, Mastičkář) — Konstantin a Metoděj přišli na Velkou Moravu roku 863, vytvořili hlaholici a přeložili biblické texty (předmluva k evangeliu Proglas je první slovanskou básní). Kosmova Kronika česká (poč. 12. stol.) je psána latinsky, kdežto tzv. Dalimilova kronika (poč. 14. stol.) je první česky psanou veršovanou kronikou. | Konstantin a Metoděj přišli na Velkou Moravu roku 863, vytvořili hlaholici a přeložili biblické texty (předmluva k evangeliu Proglas je první slovanskou básní). Kosmova Kronika česká (poč. 12. stol.) je psána latinsky, kdežto tzv. Dalimilova kronika (poč. 14. stol.) je první česky psanou veršovanou kronikou. | A) Staroslověnská Dalimilova kronika z 9. století, česky psaná Kosmova kronika z 10. století a Máj Karla Hynka Máchy z 14. století; B) Labyrint světa a ráj srdce (9. století), Babička (12. století) a Kytice (14. století); C) Staroslověnské písemnictví (Konstantinův Proglas, Život Konstantinův, Život Metodějův, Kyjevské listy), latinské kroniky a legendy (Kristiánova legenda, Kosmova Kronika česká) a počátky česky psané literatury (Alexandreida, Dalimilova kronika, Život svaté Kateřiny, Mastičkář) — Konstantin a Metoděj přišli na Velkou Moravu roku 863, vytvořili hlaholici a přeložili biblické texty (předmluva k evangeliu Proglas je první slovanskou básní). Kosmova Kronika česká (poč. 12. stol.) je psána latinsky, kdežto tzv. Dalimilova kronika (poč. 14. stol.) je první česky psanou veršovanou kronikou. ✓; D) Výhradně německy psané rytířské eposy bez jediné památky ve staroslověnštině nebo latině |
| 18 | Jaké jsou oficiální parametry didaktického testu Cermat z českého jazyka a literatury u jednotné přijímací zkoušky (JPZ) na čtyřleté obory středních škol? | 60 minut, maximálně 50 bodů, 30 úloh (uzavřených i otevřených), bez odečítání bodů za chybnou odpověď — Didaktický test JPZ z českého jazyka a literatury trvá čistého času 60 minut, obsahuje 30 úloh a lze v něm získat nejvýše 50 bodů; za nesprávnou odpověď se body neodečítají. | Didaktický test JPZ z českého jazyka a literatury trvá čistého času 60 minut, obsahuje 30 úloh a lze v něm získat nejvýše 50 bodů; za nesprávnou odpověď se body neodečítají. | A) 85 minut, maximálně 50 bodů, hranice úspěšnosti 44 % (22 bodů) a odečet 1/4 bodu za chybu; B) 60 minut, maximálně 50 bodů, 30 úloh (uzavřených i otevřených), bez odečítání bodů za chybnou odpověď — Didaktický test JPZ z českého jazyka a literatury trvá čistého času 60 minut, obsahuje 30 úloh a lze v něm získat nejvýše 50 bodů; za nesprávnou odpověď se body neodečítají. ✓; C) 70 minut, maximálně 50 bodů, 16 otevřených úloh rýsovacích a výpočtových; D) 45 minut, maximálně 40 bodů, 25 výhradně uzavřených úloh s pěti možnostmi A–E |
| 19 | Kteří autoři reflektovali první a druhou světovou válku a holokaust v české próze 20. století (tzv. legionářská, okupační a židovská tematika)? | 1. sv. válka: Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), Rudolf Medek, Josef Kopta; 2. sv. válka a holokaust: Jan Drda (Němá barikáda), Julius Fučík (Reportáž psaná na oprátce), Jiří Weil (Život s hvězdou), Jan Otčenášek (Romeo, Julie a tma), Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Dita Saxová), Ladislav Fuks (Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol), Ota Pavel (Smrt krásných srnců), Josef Škvorecký (Zbabělci) — V maturitním kánonu Cermat patří próza s tematikou nacistické okupace a šoa k nejčastějším textům: Otčenáškovo Romeo, Julie a tma (tragický příběh studenta Pavla a židovské dívky Ester za heydrichiády), Fuksův Spalovač mrtvol (psychologický horor o Karlu Kopfrkinglovi), Lustigova Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a povídky Oty Pavla. | V maturitním kánonu Cermat patří próza s tematikou nacistické okupace a šoa k nejčastějším textům: Otčenáškovo Romeo, Julie a tma (tragický příběh studenta Pavla a židovské dívky Ester za heydrichiády), Fuksův Spalovač mrtvol (psychologický horor o Karlu Kopfrkinglovi), Lustigova Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a povídky Oty Pavla. | A) 1. a 2. světovou válku v české literatuře zpracovali pouze Božena Němcová a Karel Jaromír Erben; B) Román Spalovač mrtvol napsal Jaroslav Hašek roku 1914 a pojednává o bitvě u Zborova; C) 1. sv. válka: Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), Rudolf Medek, Josef Kopta; 2. sv. válka a holokaust: Jan Drda (Němá barikáda), Julius Fučík (Reportáž psaná na oprátce), Jiří Weil (Život s hvězdou), Jan Otčenášek (Romeo, Julie a tma), Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Dita Saxová), Ladislav Fuks (Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol), Ota Pavel (Smrt krásných srnců), Josef Škvorecký (Zbabělci) — V maturitním kánonu Cermat patří próza s tematikou nacistické okupace a šoa k nejčastějším textům: Otčenáškovo Romeo, Julie a tma (tragický příběh studenta Pavla a židovské dívky Ester za heydrichiády), Fuksův Spalovač mrtvol (psychologický horor o Karlu Kopfrkinglovi), Lustigova Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a povídky Oty Pavla. ✓; D) Dílo Romeo, Julie a tma je renesanční tragédie Williama Shakespeara přeložená Josefem Jungmannem |
| 20 | Jaké rysy má český poetismus a surrealismus v meziválečné avantgardě (Devětsil) a kteří básníci získali či reprezentovali vrchol české poezie? | Umělecký svaz Devětsil (1920, Karel Teige) zrodil čistě český směr poetismus (umění života, hravost, asociace: Vítězslav Nezval – Pantomima, Edison; Jaroslav Seifert – Na vlnách TSF) a ve 30. letech Skupinu surrealistů v ČSR (Nezval – Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař); Jaroslav Seifert získal v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu — Meziválečná poezie se vyvíjela od proletářské poezie (Jiří Wolker – Host do domu, Těžká hodina; raný Seifert a Hora) přes poetismus (Nezval, Seifert, Biebl – S lodí jež dováží čaj a kávu) k surrealismu (Nezval, Biebl, Teige, Štyrský, Toyen) a meditativní poezii 30. let (František Halas, Vladimír Holan, Vilém Závada, Jan Zahradníček). | Meziválečná poezie se vyvíjela od proletářské poezie (Jiří Wolker – Host do domu, Těžká hodina; raný Seifert a Hora) přes poetismus (Nezval, Seifert, Biebl – S lodí jež dováží čaj a kávu) k surrealismu (Nezval, Biebl, Teige, Štyrský, Toyen) a meditativní poezii 30. let (František Halas, Vladimír Holan, Vilém Závada, Jan Zahradníček). | A) Devětsil byl spolek obrozeneckých vlastenců z roku 1818 a Nobelovu cenu za literaturu získal v roce 1984 Alois Jirásek; B) Umělecký svaz Devětsil (1920, Karel Teige) zrodil čistě český směr poetismus (umění života, hravost, asociace: Vítězslav Nezval – Pantomima, Edison; Jaroslav Seifert – Na vlnách TSF) a ve 30. letech Skupinu surrealistů v ČSR (Nezval – Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař); Jaroslav Seifert získal v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu — Meziválečná poezie se vyvíjela od proletářské poezie (Jiří Wolker – Host do domu, Těžká hodina; raný Seifert a Hora) přes poetismus (Nezval, Seifert, Biebl – S lodí jež dováží čaj a kávu) k surrealismu (Nezval, Biebl, Teige, Štyrský, Toyen) a meditativní poezii 30. let (František Halas, Vladimír Holan, Vilém Závada, Jan Zahradníček). ✓; C) Poetismus prosazoval přísný historický realismus a popis těžkého života horníků na Ostravsku; D) Surrealismus zakazoval jakoukoli obrazotvornost, sny a podvědomí a psal výhradně administrativní vyhlášky |
| 21 | Určete slovní druhy všech slov ve větě: „Tito tři chlapci včera běželi příliš rychle kolem našeho domu.“ | Tito (zájmeno), tři (číslovka), chlapci (podstatné jméno), včera (příslovce), běželi (sloveso), příliš (příslovce), rychle (příslovce), kolem (předložka), našeho (zájmeno), domu (podstatné jméno) — Slovo „kolem“ zde stojí před 2. pádem („našeho domu“) a tvoří s ním předložkovou vazbu, proto je to nevlastní předložka (nikoliv příslovce jako ve větě „běželi kolem“). „Tito“ je zájmeno ukazovací, „našeho“ zájmeno přivlastňovací a „příliš“ příslovce míry. | Slovo „kolem“ zde stojí před 2. pádem („našeho domu“) a tvoří s ním předložkovou vazbu, proto je to nevlastní předložka (nikoliv příslovce jako ve větě „běželi kolem“). „Tito“ je zájmeno ukazovací, „našeho“ zájmeno přivlastňovací a „příliš“ příslovce míry. | A) Tito (zájmeno), tři (číslovka), chlapci (podstatné jméno), včera (příslovce), běželi (sloveso), příliš (příslovce), rychle (příslovce), kolem (předložka), našeho (zájmeno), domu (podstatné jméno) — Slovo „kolem“ zde stojí před 2. pádem („našeho domu“) a tvoří s ním předložkovou vazbu, proto je to nevlastní předložka (nikoliv příslovce jako ve větě „běželi kolem“). „Tito“ je zájmeno ukazovací, „našeho“ zájmeno přivlastňovací a „příliš“ příslovce míry. ✓; B) Tito (částice), tři (číslovka), chlapci (podstatné jméno), včera (přídavné jméno), běželi (sloveso), příliš (částice), rychle (přídavné jméno), kolem (příslovce), našeho (zájmeno), domu (podstatné jméno); C) Tito (zájmeno), tři (zájmeno), chlapci (podstatné jméno), včera (příslovce), běželi (sloveso), příliš (spojka), rychle (příslovce), kolem (příslovce), našeho (přídavné jméno), domu (podstatné jméno); D) Tito (přídavné jméno), tři (číslovka), chlapci (podstatné jméno), včera (příslovce), běželi (sloveso), příliš (příslovce), rychle (příslovce), kolem (předložka), našeho (zájmeno), domu (podstatné jméno) |
| 22 | Jak se liší pravopis předpon s-, z- a vz- ve slovech „shlédnout / zhlédnout“, „správa / zpráva“ a „stěžovat si / ztěžovat“? | Shlédnout (shora dolů) × zhlédnout (film); správa (úřad, řízení) × zpráva (informace); stěžovat si (naříkat) × ztěžovat (činit těžkým) — Předpona s- vyjadřuje směr dohromady (svolat), shora dolů (shlédnout z věže) nebo zmenšení objemu (shořet), kdežto z- vyjadřuje změnu stavu (ztěžovat, zčervenat) či dokonavost (zhlédnout představení). Ustálené rozlišení platí i pro dvojici správa (majetku) a zpráva (oznámení). | Předpona s- vyjadřuje směr dohromady (svolat), shora dolů (shlédnout z věže) nebo zmenšení objemu (shořet), kdežto z- vyjadřuje změnu stavu (ztěžovat, zčervenat) či dokonavost (zhlédnout představení). Ustálené rozlišení platí i pro dvojici správa (majetku) a zpráva (oznámení). | A) Shlédnout (divadelní hru) × zhlédnout (z rozhledny); správa (sdělení v tisku) × zpráva (údržba majetku); stěžovat si (ztížit práci) × ztěžovat (podat stížnost); B) Obě varianty jsou ve všech třech dvojicích pravopisnými dubletami bez rozdílu významu; C) Předpona s- vyjadřuje vždy změnu stavu a dokonavost, zatímco předpona z- vyjadřuje směr shora dolů nebo dohromady; D) Shlédnout (shora dolů) × zhlédnout (film); správa (úřad, řízení) × zpráva (informace); stěžovat si (naříkat) × ztěžovat (činit těžkým) — Předpona s- vyjadřuje směr dohromady (svolat), shora dolů (shlédnout z věže) nebo zmenšení objemu (shořet), kdežto z- vyjadřuje změnu stavu (ztěžovat, zčervenat) či dokonavost (zhlédnout představení). Ustálené rozlišení platí i pro dvojici správa (majetku) a zpráva (oznámení). ✓ |
| 23 | Jaká je časová dotace, maximální bodový zisk a minimální hranice úspěšnosti u didaktického testu společné části státní maturity (Cermat) z českého jazyka a literatury? | 85 minut, maximálně 50 bodů, minimální hranice úspěšnosti 44 % (tj. alespoň 22 bodů) — Maturitní didaktický test Cermat z českého jazyka a literatury trvá 85 minut (včetně práce se záznamovým archem), má maximum 50 bodů a k úspěšnému složení vyžaduje zisk nejméně 44 % (22 bodů). | Maturitní didaktický test Cermat z českého jazyka a literatury trvá 85 minut (včetně práce se záznamovým archem), má maximum 50 bodů a k úspěšnému složení vyžaduje zisk nejméně 44 % (22 bodů). | A) 60 minut, maximálně 50 bodů, minimální hranice úspěšnosti 33 % (tj. alespoň 17 bodů); B) 135 minut, maximálně 50 bodů, minimální hranice úspěšnosti 50 % (tj. alespoň 25 bodů); C) 85 minut, maximálně 50 bodů, minimální hranice úspěšnosti 44 % (tj. alespoň 22 bodů) — Maturitní didaktický test Cermat z českého jazyka a literatury trvá 85 minut (včetně práce se záznamovým archem), má maximum 50 bodů a k úspěšnému složení vyžaduje zisk nejméně 44 % (22 bodů). ✓; D) 90 minut, maximálně 60 bodů, minimální hranice úspěšnosti 40 % (tj. alespoň 24 bodů) |
| 24 | Jakou syntaktickou platnost mají čárky ve větě: „Karel Čapek, významný český spisovatel a dramatik, napsal hru R.U.R., která proslavila slovo robot.“? | První dvě čárky oddělují volný přístavek (apozici) z obou stran; třetí čárka odděluje vedlejší větu přívlastkovou vztažnou — Výraz „významný český spisovatel a dramatik“ je volný přístavek (apozice), který rozvíjí podmět „Karel Čapek“ a v interpunkci musí být oddělen čárkami z obou stran. Věta „která proslavila slovo robot“ rozvíjí podstatné jméno „hru R.U.R.“ a je vedlejší větou přívlastkovou. | Výraz „významný český spisovatel a dramatik“ je volný přístavek (apozice), který rozvíjí podmět „Karel Čapek“ a v interpunkci musí být oddělen čárkami z obou stran. Věta „která proslavila slovo robot“ rozvíjí podstatné jméno „hru R.U.R.“ a je vedlejší větou přívlastkovou. | A) První dvě čárky oddělují volný přístavek (apozici) z obou stran; třetí čárka odděluje vedlejší větu přívlastkovou vztažnou — Výraz „významný český spisovatel a dramatik“ je volný přístavek (apozice), který rozvíjí podmět „Karel Čapek“ a v interpunkci musí být oddělen čárkami z obou stran. Věta „která proslavila slovo robot“ rozvíjí podstatné jméno „hru R.U.R.“ a je vedlejší větou přívlastkovou. ✓; B) První dvě čárky oddělují několikanásobný podmět v poměru slučovacím; třetí čárka odděluje vedlejší větu předmětnou; C) První čárka odděluje přechodníkovou konstrukci; druhá a třetí čárka oddělují vloženou větu hlavní v poměru odporovacím; D) První dvě čárky oddělují samostatný větný člen (oslovení); třetí čárka odděluje vedlejší větu příslovečnou způsobovou |
| 25 | Charakterizujte čtyři etapy českého národního obrození (od konce 18. do 50. let 19. století) a jejich hlavní osobnosti. | 1. obranná fáze (Josef Dobrovský – vědecká mluvnice a dějiny jazyka; Václav Matěj Kramerius), 2. ofenzivní fáze (Josef Jungmann – Česko-německý slovník, překlady; František Palacký – Dějiny národu českého; J. Kollár, F. L. Čelakovský, RKZ), 3. vrcholná fáze (K. H. Mácha, K. J. Erben, J. K. Tyl) a 4. fáze v 50. letech (Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský) — Josef Dobrovský položil vědecké základy slavistiky (Zevrubná mluvnice jazyka českého, 1809), Josef Jungmann obohatil českou slovní zásobu pro vyšší styl (pětidílný Slovník česko-německý, 1834–1839) a ve 30.–50. letech 19. století vyvrcholil český romantismus (Mácha, Erben) a počátky realismu (Havlíček Borovský, Němcová). | Josef Dobrovský položil vědecké základy slavistiky (Zevrubná mluvnice jazyka českého, 1809), Josef Jungmann obohatil českou slovní zásobu pro vyšší styl (pětidílný Slovník česko-německý, 1834–1839) a ve 30.–50. letech 19. století vyvrcholil český romantismus (Mácha, Erben) a počátky realismu (Havlíček Borovský, Němcová). | A) 1. obranná fáze (Josef Dobrovský – vědecká mluvnice a dějiny jazyka; Václav Matěj Kramerius), 2. ofenzivní fáze (Josef Jungmann – Česko-německý slovník, překlady; František Palacký – Dějiny národu českého; J. Kollár, F. L. Čelakovský, RKZ), 3. vrcholná fáze (K. H. Mácha, K. J. Erben, J. K. Tyl) a 4. fáze v 50. letech (Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský) — Josef Dobrovský položil vědecké základy slavistiky (Zevrubná mluvnice jazyka českého, 1809), Josef Jungmann obohatil českou slovní zásobu pro vyšší styl (pětidílný Slovník česko-německý, 1834–1839) a ve 30.–50. letech 19. století vyvrcholil český romantismus (Mácha, Erben) a počátky realismu (Havlíček Borovský, Němcová). ✓; B) Národní obrození probíhalo v 15. století za husitství a jeho hlavními představiteli byli Karel Čapek, Jaroslav Hašek a Bohumil Hrabal; C) 1. fáze byla surrealistická, 2. fáze dekadentní, 3. fáze proletářská a 4. fáze existencialistická; D) Josef Dobrovský napsal Babičku, Josef Jungmann složil Kytici a Božena Němcová sepsala pětidílný Česko-německý slovník |
| 26 | Jaký je přínos Mistra Jana Husa a Jana Amose Komenského pro vývoj českého jazyka a literatury? | Jan Hus je spojován s diakritickým pravopisem (nabodeníčka v traktátu De orthographia bohemica) a kázáními v Betlémské kapli (Postila, O svatokupectví); Jan Amos Komenský napsal alegorické dílo Labyrint světa a ráj srdce, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské a didaktické spisy (Didactica magna, Orbis sensualium pictus) — Jan Hus (upálen 6. 7. 1415 v Kostnici) kritizoval odpustky a svatokupectví a zasloužil se o nahrazení spřežkového pravopisu diakritickým. Jan Amos Komenský (1592–1670), poslední biskup Jednoty bratrské, je zakladatelem moderní pedagogiky („škola hrou“, zásada názornosti a přiměřenosti) a vrcholným autorem barokní prózy. | Jan Hus (upálen 6. 7. 1415 v Kostnici) kritizoval odpustky a svatokupectví a zasloužil se o nahrazení spřežkového pravopisu diakritickým. Jan Amos Komenský (1592–1670), poslední biskup Jednoty bratrské, je zakladatelem moderní pedagogiky („škola hrou“, zásada názornosti a přiměřenosti) a vrcholným autorem barokní prózy. | A) Jan Hus je spojován s diakritickým pravopisem (nabodeníčka v traktátu De orthographia bohemica) a kázáními v Betlémské kapli (Postila, O svatokupectví); Jan Amos Komenský napsal alegorické dílo Labyrint světa a ráj srdce, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské a didaktické spisy (Didactica magna, Orbis sensualium pictus) — Jan Hus (upálen 6. 7. 1415 v Kostnici) kritizoval odpustky a svatokupectví a zasloužil se o nahrazení spřežkového pravopisu diakritickým. Jan Amos Komenský (1592–1670), poslední biskup Jednoty bratrské, je zakladatelem moderní pedagogiky („škola hrou“, zásada názornosti a přiměřenosti) a vrcholným autorem barokní prózy. ✓; B) Jan Hus přeložil celou Bibli kralickou v 16. století; Jan Amos Komenský založil Národní divadlo v 19. století; C) Jan Hus psal výhradně německy; Jan Amos Komenský je autorem Dalimilovy kroniky a satirické hry Mastičkář; D) Oba autoři jsou představiteli českého poetismu a surrealismu 20. let 20. století |
| 27 | Které vrstvy národního jazyka patří ke spisovné češtině a které k nespisovným útvarům? | Spisovná čeština (neutrální spisovná čeština, hovorová čeština, knižní prostředky a básnické prostředky); nespisovné útvary: obecná čeština (interdialekt v Čechách a západní Moravě), tradiční teritoriální nářečí (dialekty), profesní mluva a slang, argot — Hovorová čeština je mluvená podoba SPISOVNÉ češtiny (např. děkuju, moct, polívka), zatímco obecná čeština je NESPISOVNÝ nadnářeční útvar (interdialekt) s koncovkami -ej (dobrej), -ýma/-ama (s těma lidma) a protetickým v- (vokno). | Hovorová čeština je mluvená podoba SPISOVNÉ češtiny (např. děkuju, moct, polívka), zatímco obecná čeština je NESPISOVNÝ nadnářeční útvar (interdialekt) s koncovkami -ej (dobrej), -ýma/-ama (s těma lidma) a protetickým v- (vokno). | A) Spisovná čeština zahrnuje obecnou češtinu a slang; nespisovná čeština zahrnuje hovorovou češtinu a knižní vrstvu; B) Spisovná čeština (neutrální spisovná čeština, hovorová čeština, knižní prostředky a básnické prostředky); nespisovné útvary: obecná čeština (interdialekt v Čechách a západní Moravě), tradiční teritoriální nářečí (dialekty), profesní mluva a slang, argot — Hovorová čeština je mluvená podoba SPISOVNÉ češtiny (např. děkuju, moct, polívka), zatímco obecná čeština je NESPISOVNÝ nadnářeční útvar (interdialekt) s koncovkami -ej (dobrej), -ýma/-ama (s těma lidma) a protetickým v- (vokno). ✓; C) Hovorová čeština je nespisovný útvar totožný s obecnou češtinou (např. tvary „mladej kluk“, „oknama“); D) Argot je spisovná odborná terminologie vědců a lékařů, zatímco knižní čeština je mluva společenské spodiny |
| 28 | Jaký je druh vedlejší věty v souvětí: „Ačkoliv venku hustě sněžilo, vyrazili horolezci na hřebenovou túru.“ a kterým větným členem ji lze nahradit? | Vedlejší věta příslovečná přípustková (VVPP); při nominalizaci jí odpovídá příslovečné určení přípustky (např. „Navzdory hustému sněžení vyrazili horolezci…“) — Spojky ač, ačkoliv, třebaže, přestože, i když uvozují vedlejší větu příslovečnou přípustkovou, která vyjadřuje okolnost v rozporu s dějem věty řídící (přesto se děj hlavní věty uskuteční). | Spojky ač, ačkoliv, třebaže, přestože, i když uvozují vedlejší větu příslovečnou přípustkovou, která vyjadřuje okolnost v rozporu s dějem věty řídící (přesto se děj hlavní věty uskuteční). | A) Vedlejší věta příslovečná přípustková (VVPP); při nominalizaci jí odpovídá příslovečné určení přípustky (např. „Navzdory hustému sněžení vyrazili horolezci…“) — Spojky ač, ačkoliv, třebaže, přestože, i když uvozují vedlejší větu příslovečnou přípustkovou, která vyjadřuje okolnost v rozporu s dějem věty řídící (přesto se děj hlavní věty uskuteční). ✓; B) Vedlejší věta příslovečná podmínková; při nominalizaci jí odpovídá příslovečné určení podmínky; C) Vedlejší věta příslovečná příčinná (důvodová); při nominalizaci jí odpovídá příslovečné určení příčiny; D) Hlavní věta v poměru odporovacím; nelze ji nahradit žádným větným členem |
| 29 | Jaký je rozdíl mezi metaforou, metonymií, synekdochou, personifikací a oxymóronem v uměleckém textu? | Metafora přenáší význam na základě vnější podobnosti; metonymie na základě věcné souvislosti (synekdocha: část za celek); personifikace přisuzuje neživým věcem lidské vlastnosti; oxymóron spojuje protikladné pojmy („mrtvé milenky cit“, „svítání na západě“) — Tropy jsou založeny na přenášení významu: metafora (vnější podobnost: „zub pily“, „perly rosy“), personifikace (zlidštění: „stromy šeptaly“), metonymie (věcná souvislost: „vypil dvě sklenice“, „poslouchal Dvořáka“), synekdocha (část místo celku – pars pro toto: „nepřišla ani noha“) a oxymóron (logický protimluv). | Tropy jsou založeny na přenášení významu: metafora (vnější podobnost: „zub pily“, „perly rosy“), personifikace (zlidštění: „stromy šeptaly“), metonymie (věcná souvislost: „vypil dvě sklenice“, „poslouchal Dvořáka“), synekdocha (část místo celku – pars pro toto: „nepřišla ani noha“) a oxymóron (logický protimluv). | A) Metafora přenáší význam na základě vnitřní věcné souvislosti („číst Čapka“); metonymie na základě vnější podobnosti („hlava rodiny“); oxymóron je zvukomalba; B) Metafora i metonymie jsou figury založené na opakování slov na začátku veršů (anafora a epifora); C) Synekdocha je básnická otázka; personifikace je zjemnění nepříjemného výrazu (eufemismus); oxymóron je nepřímé pojmenování (perifráze); D) Metafora přenáší význam na základě vnější podobnosti; metonymie na základě věcné souvislosti (synekdocha: část za celek); personifikace přisuzuje neživým věcem lidské vlastnosti; oxymóron spojuje protikladné pojmy („mrtvé milenky cit“, „svítání na západě“) — Tropy jsou založeny na přenášení významu: metafora (vnější podobnost: „zub pily“, „perly rosy“), personifikace (zlidštění: „stromy šeptaly“), metonymie (věcná souvislost: „vypil dvě sklenice“, „poslouchal Dvořáka“), synekdocha (část místo celku – pars pro toto: „nepřišla ani noha“) a oxymóron (logický protimluv). ✓ |
| 30 | Jaká jsou klíčová díla Karla Čapka a jak se dělí jeho tvorba z hlediska noetické (poznávací) a antifašistické problematiky? | Utopicko-vědeckofantastická a varovná díla (R.U.R., Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s Mloky, Bílá nemoc, Matka), noetická trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), povídkové knihy (Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy), cestopisy a knihy pro děti (Dášeňka, Devatero pohádek) — Karel Čapek (1890–1938) je ústřední osobností meziválečné demokratické literatury a tzv. pragmatické generace. Drama R.U.R. (1920) dalo světu slovo „robot“ (vymyslel je bratr Josef Čapek); ve 30. letech napsal protifašistická a protiválečná díla Válka s Mloky (1936), Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). | Karel Čapek (1890–1938) je ústřední osobností meziválečné demokratické literatury a tzv. pragmatické generace. Drama R.U.R. (1920) dalo světu slovo „robot“ (vymyslel je bratr Josef Čapek); ve 30. letech napsal protifašistická a protiválečná díla Válka s Mloky (1936), Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). | A) Utopicko-vědeckofantastická a varovná díla (R.U.R., Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s Mloky, Bílá nemoc, Matka), noetická trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), povídkové knihy (Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy), cestopisy a knihy pro děti (Dášeňka, Devatero pohádek) — Karel Čapek (1890–1938) je ústřední osobností meziválečné demokratické literatury a tzv. pragmatické generace. Drama R.U.R. (1920) dalo světu slovo „robot“ (vymyslel je bratr Josef Čapek); ve 30. letech napsal protifašistická a protiválečná díla Válka s Mloky (1936), Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). ✓; B) Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Nikola Šuhaj loupežník a Golet v údolí; C) Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny a Příliš hlučná samota; D) Zbabělci, Tankový prapor, Konec nylonového věku a Báječná léta pod psa |
| 31 | Co je to větný ekvivalent, elipsa (výpustka), apoziopeze a parenteze (vsuvka) v syntaktických úlohách testů Cermat? | Větný ekvivalent nemá sloveso v určitém tvaru (např. „Nekouřit!“); elipsa je vypuštění větného členu zřejmého z kontextu; apoziopeze je nedokončená výpověď; parenteze je volně vložená poznámka — Cermat pravidelně testuje zvláštnosti větné stavby: větný ekvivalent (jednočlenná věta jmenná, infinitivní či citoslovečná), elipsu (zamlčení slovesa, např. „Mladší bratr šel do kina, starší [šel] na trénink“), apoziopezi (neukončená výpověď naznačená třemi tečkami) a parentezi (vsuvku oddělenou čárkami či pomlčkami). | Cermat pravidelně testuje zvláštnosti větné stavby: větný ekvivalent (jednočlenná věta jmenná, infinitivní či citoslovečná), elipsu (zamlčení slovesa, např. „Mladší bratr šel do kina, starší [šel] na trénink“), apoziopezi (neukončená výpověď naznačená třemi tečkami) a parentezi (vsuvku oddělenou čárkami či pomlčkami). | A) Větný ekvivalent je souvětí o více než třech větách; elipsa je básnické přirovnání; apoziopeze je oslovení na začátku věty; B) Větný ekvivalent je vedlejší věta podmětná; elipsa je nadbytečné opakování slov (pleonasmus); parenteze je nadsázka (hyperbola); C) Všechny čtyři pojmy označují druhy vedlejších vět příslovečných v souvětí podřadném; D) Větný ekvivalent nemá sloveso v určitém tvaru (např. „Nekouřit!“); elipsa je vypuštění větného členu zřejmého z kontextu; apoziopeze je nedokončená výpověď; parenteze je volně vložená poznámka — Cermat pravidelně testuje zvláštnosti větné stavby: větný ekvivalent (jednočlenná věta jmenná, infinitivní či citoslovečná), elipsu (zamlčení slovesa, např. „Mladší bratr šel do kina, starší [šel] na trénink“), apoziopezi (neukončená výpověď naznačená třemi tečkami) a parentezi (vsuvku oddělenou čárkami či pomlčkami). ✓ |
| 32 | Jak se liší básnické figury anafora, epifora, epanastrofa, epizeuxis a aliterace? | Anafora = opakování slov na začátku veršů; epifora = na konci veršů; epanastrofa = konec jednoho verše se opakuje na začátku dalšího; epizeuxis = opakování téhož slova těsně za sebou v jednom verši; aliterace = opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov — Figury vznikají opakováním či hromaděním slov: anafora (začátek veršů/vět), epifora (konec veršů/vět), epanastrofa/palilogie (konec verše = začátek následujícího: „Střela ta se zaryla v bílé ňadro, / v bílé ňadro…“), epizeuxis (bezprostředně za sebou) a aliterace (shoda počátečních hlásek: „Potkal potkan potkana“). | Figury vznikají opakováním či hromaděním slov: anafora (začátek veršů/vět), epifora (konec veršů/vět), epanastrofa/palilogie (konec verše = začátek následujícího: „Střela ta se zaryla v bílé ňadro, / v bílé ňadro…“), epizeuxis (bezprostředně za sebou) a aliterace (shoda počátečních hlásek: „Potkal potkan potkana“). | A) Anafora = opakování slov na konci veršů; epifora = na začátku veršů; aliterace = rým obkročný (ABBA); B) Anafora = opakování slov na začátku veršů; epifora = na konci veršů; epanastrofa = konec jednoho verše se opakuje na začátku dalšího; epizeuxis = opakování téhož slova těsně za sebou v jednom verši; aliterace = opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov — Figury vznikají opakováním či hromaděním slov: anafora (začátek veršů/vět), epifora (konec veršů/vět), epanastrofa/palilogie (konec verše = začátek následujícího: „Střela ta se zaryla v bílé ňadro, / v bílé ňadro…“), epizeuxis (bezprostředně za sebou) a aliterace (shoda počátečních hlásek: „Potkal potkan potkana“). ✓; C) Všechny uvedené pojmy označují druhy rýmů podle rozložení ve čtyřveršové sloce (sdružený, střídavý, obkročný, přerývaný); D) Anafora je vypuštění spojek (asyndeton), epifora je nadužívání spojek (polysyndeton) a epizeuxis je oslovení nepřítomné osoby (apostrofa) |

---
Study this deck interactively with FSRS-6 spaced repetition, audio review, and multiple-choice mode at [Flashcards World](https://flashcards.world/flashcards/sets/7dec455e-f93f-414a-a9b5-9df54f486a02/).