Kdy je dlužník v úpadku (platební neschopnost vs. předlužení) podle § 3 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb., IZ) a jaké jsou způsoby řešení úpadku (§ 4 IZ)?

Dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ), jestliže má (a) více věřitelů (min. 2), (b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a (c) tyto závazky není schopen plnit (vyvratitelná domněnka v § 3 odst. 2: zastavil platby podstatné části závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po splatnosti apod.); dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku též tehdy, je-li předlužen (§ 3 odst. 4 IZ: má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku); způsoby řešení úpadku (§ 4 IZ) jsou: 1. konkurs, 2. reorganizace, 3. oddlužení a 4. zvláštní způsoby řešení úpadku (pro finanční instituce) — Povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité péči měl dozvědět o svém úpadku (§ 98 IZ), má dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem (a za právnickou osobu její statutární orgán, který při porušení této povinnosti odpovídá věřitelům za újmu podle § 99 IZ).

Dlužník je v úpadku již tehdy, když má jediného věřitele a dluží mu částku po splatnosti 5 dnů

Předlužení se vztahuje i na běžného nepodnikajícího spotřebitele

Jediným zákonným způsobem řešení úpadku v České republice je konkurs

Jakou lhůtu a účinky má odpor proti trestnímu příkazu podle § 314g trestního řádu a platí při následném projednání v hlavním líčení zákaz změny k horšímu (reformatio in peius)?

Proti trestnímu příkazu může obviněný, osoby oprávněné v jeho prospěch a státní zástupce podat ODPOR u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do 8 dnů od jeho doručení; podáním včasného a oprávněného odporu se trestní příkaz ze zákona RUŠÍ a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení NENÍ samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu (neplatí tedy zákaz reformatio in peius!) — Dva klíčové body u zkoušek ČAK z trestního práva procesního: (1) Trestním příkazem (§ 314e TŘ) NELZE uložit nepodmíněný trest odnětí svobody (lze uložit např. podmíněný trest odnětí svobody do 1 roku, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz činnosti do 5 let). (2) Po podání odporu neplatí zákaz reformatio in peius (§ 314g odst. 2 TŘ), takže soud může v hlavním líčení uložit i přísnější (dokonce nepodmíněný) trest!

Lhůta pro podání odporu proti trestnímu příkazu činí 15 dnů a soud v hlavním líčení nesmí nikdy uložit přísnější trest než v trestním příkazu

Proti trestnímu příkazu může podat odpor také poškozený ohledně výroku o náhradě škody

Trestním příkazem lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody až na 3 roky

V jakých případech je advokát POVINEN odmítnout poskytnutí právních služeb podle § 19 zákona o advokacii (kolize zájmů)?

Advokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže: (a) v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, (b) osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu, poskytl v téže či související věci právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii společně, (c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o právní služby žádá, neoprávněně zvýhodnit, (d) věc projednával jako soudce, rozhodce, státní zástupce apod., nebo (e) zájmy žadatele jsou v rozporu se zájmy advokáta či osoby mu blízké — Smluvní (tarifní) a mimosmluvní odměnu advokáta upravuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a stavovskou etiku usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku (etický kodex – pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů).

Advokát smí v téže soudní při zastupovat současně žalobce i žalovaného, pokud mu obě strany zaplatí dvojnásobnou odměnu

Advokát není nikdy povinen odmítnout poskytnutí právních služeb

Advokát musí odmítnout každého klienta, který je obviněn z úmyslného trestného činu

Porovnejte dualistický a monistický systém vnitřní struktury akciové společnosti podle § 396 a násl. zákona o obchodních korporacích (ZOK).

V dualistickém systému (§ 396 odst. 1 ZOK) se zřizuje představenstvo (statutární orgán, kterému přísluší obchodní vedení) a dozorčí rada (kontrolní orgán); v monistickém systému (§ 396 odst. 2 a § 456 a násl. ZOK, ve znění velkých novel ZOK č. 33/2020 Sb.) je jediným povinným orgánem vedle valné hromady správní rada, která je současně statutárním orgánem (určuje základní zaměření obchodního vedení a dohlíží na jeho řádný výkon; nemá-li stanovy určen jiný počet, má 3 členy, jednočlenná správní rada je přípustná) — Velká novela ZOK č. 33/2020 Sb. (účinná od 1. 1. 2021) zásadně zjednodušila monistický systém a.s.: zrušila dřívější problematický dualismus „správní rada + statutární ředitel“ a učinila jediným orgánem monistické a.s. (vedle valné hromady) správní radu.

V monistickém systému musí mít akciová společnost představenstvo, dozorčí radu, správní radu i statutárního ředitele současně

Velká novela ZOK č. 33/2020 Sb. monistický systém akciové společnosti zcela zrušila

V dualistickém systému může být týž člověk současně členem představenstva i členem dozorčí rady téže společnosti

Co tvoří součást společného jmění manželů (SJM) a co je ze zákonného režimu SJM vyloučeno podle § 709 občanského zákoníku?

Součástí SJM je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, se zákonnými výjimkami v § 709 odst. 1 OZ: v SJM NENÍ to, co (a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, (b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů (ledaže dárce či zůstavitel projevil jiný úmysl), (c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, (d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému majetku (transformace výlučného majetku), (e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výlučného majetku; součástí SJM však JSOU zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (§ 709 odst. 2 OZ)! — Klasický chyták advokátních zkoušek (§ 709 odst. 2 OZ): zatímco samotný byt zděděný jedním z manželů zůstává v jeho VÝLUČNÉM vlastnictví, čistý ZISK (např. nájemné po odečtení nákladů) plynoucí z tohoto výlučného bytu za trvání manželství spadá v zákonném režimu do SJM!

Majetek zděděný nebo darovaný jednomu z manželů za trvání manželství spadá vždy automaticky do SJM

Nájemné plynoucí z bytu ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů je výlučným majetkem tohoto manžela a nespadá do SJM

SJM vzniká již okamžikem zasnoubení a nelze jej smlouvou modifikovat

Jak trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., TZ) v § 14 kategorizuje trestné činy na přečiny a zločiny (a zvlášť závažné zločiny) a jak vymezuje materiální korektiv (zásadu subsidiarity trestní represe) v § 12 odst. 2 TZ?

Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny (§ 14 odst. 1 TZ): přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do 5 let (§ 14 odst. 2 TZ); zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou přečiny, a zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let (§ 14 odst. 3 TZ); podle § 12 odst. 2 TZ (ultima ratio) lze trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu — Pojem „provinění“ nepoužívá obecný trestní zákoník pro dospělé pachatele, nýbrž zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (ZSM), podle jehož § 6 odst. 1 se trestný čin spáchaný mladistvým (osobou od 15 do 18 let) nazývá proviněním.

Přečiny jsou pouze nedbalostní trestné činy s horní hranicí do 2 let a zločiny jsou všechny úmyslné trestné činy

Zvlášť závažným zločinem je každý trestný čin s horní hranicí trestní sazby nejméně 5 let

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. dělí trestné činy na provinění, přečiny a hrdelní zločiny

Jaká je obecná subjektivní a objektivní promlčecí lhůta podle § 629 a násl. občanského zákoníku a jaký je zásadní rozdíl mezi promlčením (§ 609 OZ) a prekluzí (zánikem práva, § 654 OZ)?

Obecná subjektivní promlčecí lhůta trvá 3 roky ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (kdy se oprávněný dozvěděl nebo musel dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu lhůty), a obecná objektivní lhůta 10 let ode dne, kdy právo dospělo (u úmyslně způsobené škody či práva zapsaného ve veřejném seznamu 15 let); promlčením právo NEZANIKÁ, ale oslabuje se na naturální obligaci a soud k promlčení přihlédne JEN K NÁMITCE dlužníka (plní-li dlužník promlčený dluh, nejde o bezdůvodné obohacení); u prekluze právo marným uplynutím lhůty ZANIKÁ a soud k prekluzi přihlíží z úřední povinnosti (ex officio) — Novinka OZ 2012 v § 630: strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, nejméně však v trvání 1 roku a nejdéle v trvání 15 let (je-li však kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání!).

Obecná promlčecí lhůta v občanském zákoníku činí 4 roky a soud k promlčení přihlíží vždy z úřední povinnosti i bez námitky

Zaplatí-li dlužník promlčený dluh, může zaplacenou částku kdykoliv žádat zpět jako bezdůvodné obohacení

Strany si v občanském zákoníku nikdy nesmějí ujednat kratší ani delší promlčecí lhůtu

Rozlište čtyři formy zavinění podle § 15 a § 16 trestního zákoníku (úmysl přímý, úmysl nepřímý/eventuální, nedbalost vědomá a nedbalost nevědomá).

Úmysl přímý (dolus directus, § 15 odst. 1 písm. (a)): pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem; úmysl nepřímý/eventuální (dolus eventualis, § 15 odst. 1 písm. (b)): pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn; nedbalost vědomá (culpa luxuria, § 16 odst. 1 písm. (a)): pachatel věděl, že může způsobit porušení nebo ohrožení, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že je nezpůsobí; nedbalost nevědomá (culpa negligentia, § 16 odst. 1 písm. (b)): pachatel nevěděl, že jeho jednání může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl — POZOR na opačné pravidlo v trestním právu (§ 13 odst. 2 TZ) oproti přestupkovému právu: k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba ÚMYSLNÉHO zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti! Jemná hranice mezi nepřímým úmyslem (srozumění) a vědomou nedbalostí (spoléhání bez přiměřených důvodů, že následek nenastane) je častým tématem advokátní zkoušky z trestního práva.

K trestnosti činu podle trestního zákoníku postačí vždy nedbalost, nestanoví-li zákon výslovně, že jde o úmyslný trestný čin

Nepřímý úmysl nastává tehdy, když pachatel bez přiměřených důvodů spoléhá, že následek nenastane

Nevědomá nedbalost zakládá objektivní odpovědnost bez ohledu na osobní poměry pachatele

Jaké jsou kardinální zásady soukromého práva podle § 1 až § 14 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., OZ) a jak se posuzuje rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem?

Nezávislost uplatňování soukromého práva na práva veřejném (§ 1 odst. 1), dispozitivnost pravidel (možnost ujednat si práva a povinnosti odchylně od zákona, nezakazuje-li to zákon výslovně a neporušuje-li to dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, § 1 odst. 2), zásada poctivosti a presumpce dobré víry (§ 6 a § 7), zákaz zjevného zneužití práva (§ 8, které nepožívá právní ochrany) a zásada pacta sunt servanda (daný slib zavazuje, § 3 odst. 2 písm. (d)) — Podle § 6 odst. 2 OZ platí zásada „nemo turpitudinem suam allegans auditur“: nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

V občanském zákoníku platí zásada „co není výslovně dovoleno, je zakázáno“ a všechna ustanovení jsou kogentní

Zjevné zneužití práva požívá podle § 8 OZ plné soudní ochrany, pokud je ujednáno písemně

Nikdo se nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti, ledaže jde o podnikatele v obchodním styku

Jak odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu způsobenou zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů (§ 250 a § 257 zákoníku práce) a jaký je zákonný limit náhrady škody z nedbalosti?

Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu (§ 250 ZP) je subjektivní, přičemž zavinění zaměstnance je povinen prokázat ZAMĚSTNAVATEL (s výjimkou schodku na svěřených hodnotách podle § 252 a ztráty svěřených věcí podle § 255, kde se zavinění presumuje); výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku (4,5násobku) jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti (§ 257 odst. 2 ZP); toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek — Zatímco u obecné odpovědnosti zaměstnance (§ 250 ZP) nese důkazní břemeno o zavinění zaměstnavatel a nedbalostní náhrada je limitována $4{,}5$násobkem průměrného měsíčního výdělku, u schodku na svěřených hodnotách (§ 252 ZP – nutná písemná dohoda se zaměstnancem starším 18 let) a u ztráty svěřených věcí (§ 255 ZP) se zavinění zaměstnance presumuje a škodu hradí v plné výši.

Zaměstnanec odpovídá za každou nedbalostní škodu vždy v plné výši bez jakéhokoliv zákonného limitu a musí sám prokázat svou nevinu

Zákonný limit náhrady škody způsobené z nedbalosti činí dvojnásobek minimální mzdy a platí i pro úmyslně způsobenou škodu

Za schodek na svěřených hodnotách (hmotnou odpovědnost) odpovídá zaměstnanec i bez uzavření dohody o odpovědnosti

Jaké jsou hmotněprávní a procesní podmínky ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. (d) Ústavy ČR a § 72 až § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu?

Ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem; stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (zásada subsidiarity, včetně dovolání či kasační stížnosti); lhůta pro podání činí 2 měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku a stěžovatel musí být povinně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) — Dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) je propadná (prekluzivní) a zmeškání této lhůty NELZE prominout! Povinné zastoupení advokátem platí v řízení před Ústavním soudem i pro stěžovatele, který je sám advokátem? Pozor: podle stanoviska pléna ÚS Pl. ÚS-st. 42/15 nemusí být advokát ve vlastní věci zastoupen jiným advokátem, běžný občan s právnickým vzděláním však ano.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 15 dnů přímo proti rozsudku okresního soudu bez podání odvolání a bez zastoupení advokátem

Ústavní stížnost může podat každý občan i ve věci, v níž nebyl účastníkem řízení (actio popularis)

Lhůta pro podání ústavní stížnosti činí 6 měsíců a Ústavní soud může jejím propuštěním lhůtu prodloužit

Jak rozlišuje občanský zákoník řádné vydržení a mimořádné vydržení vlastnického práva (§ 1089–1095 OZ) a jak dlouho trvají vydržecí doby?

Řádné vydržení (§ 1089–1094 OZ) vyžaduje poctivou, pravou a řádnou držbu (opřenou o domnělý platný právní titul); vydržecí doba činí 3 roky u movité věci a 10 let u nemovité věci; mimořádné vydržení (§ 1095 OZ) nevyžaduje prokázání právního titulu (nesmí však být prokázán nepoctivý úmysl držitele!) a vyžaduje uplynutí dvojnásobné doby, tj. 6 let u movité věci a 20 let u nemovité věci — Do vydržecí doby se započítává i doba poctivé držby právního předchůdce (accessio possessionis, § 1092 OZ). U mimořádného vydržení podle § 1095 OZ se po uplynutí dvojnásobné doby (6 let movitá / 20 let nemovitá věc) nevyžaduje důkaz řádného titulu, avšak vydržení je vyloučeno, prokáže-li se držiteli nepoctivý úmysl.

Vydržecí doba u movitých i nemovitých věcí činí vždy shodně 5 let a mimořádné vydržení zákon nezná

Mimořádné vydržení umožňuje zloději vydržet ukradenou věc po uplynutí 1 roku od krádeže

U nemovité věci činí řádná vydržecí doba 3 roky a u movité věci 10 let

Jaké jsou zákonné podmínky nutné obrany (§ 29 TZ) a krajní nouze (§ 28 TZ) jako okolností vylučujících protiprávnost činu a v čem se zásadně liší?

Nutná obrana (§ 29 TZ): čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající ÚTOK na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem; nejde o nutnou obranu, byla-li obrana ZCELA ZJEVNĚ NEPŘIMĚŘENÁ způsobu útoku (intenzita obrany tedy smí být vyšší než intenzita útoku, nesmí však jít o hrubý nepoměr a obránce nemá povinnost utíkat!); krajní nouze (§ 28 TZ): odvracení přímo hrozícího NEBEZPEČÍ; na rozdíl od nutné obrany platí u krajní nouze přísná subsidiarita (nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak, např. útěkem) a přísná proporcionalita (způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil) — Rozdíl mezi nutnou obranou (§ 29 TZ – „právo nemusí ustupovat bezpráví“, směřuje proti protiprávnímu útoku člověka, nevyžaduje se subsidiarita a obrana nesmí být jen „zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“) a krajní nouzí (§ 28 TZ – střet dvou právem chráněných statků, přísná subsidiarita a způsobený následek musí být menší než hrozící) je stěžejní otázkou zkoušek ČAK.

U nutné obrany nesmí být způsobená újma nikdy vyšší než ta, která hrozila od útočníka, a obránce musí nejprve utéct

V krajní nouzi smí člověk zachránit svůj majetek za cenu usmrcení nevinné třetí osoby

Nutná obrana je přípustná i hodiny poté, co útok definitivně skončil a útočník odešel

Kdy vzniká v pracovním právu podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ZP) pracovní poměr, jak dlouhá smí být zkušební doba (§ 35 ZP) a jaké platí pravidlo „3× a dost“ u pracovního poměru na dobu určitou (§ 39 ZP)?

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce (§ 36 ZP; pracovní smlouva musí být písemná a obsahovat druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce); zkušební doba (§ 35 ZP) musí být sjednána písemně nejpozději v den nástupu do práce a nesmí být delší než 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (resp. 8 měsíců u vedoucích zaměstnanců po flexinovele, dříve 3 a 6 měsíců) a nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru na dobu určitou; pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru může být opakován nejvýše dvakrát (pravidlo 3×3 roky = max. 9 let) — Zkušební dobu nelze dodatečně prodlužovat (prodlužuje se však ze zákona o dobu celodenních překážek v práci a celodenní dovolené podle § 35 odst. 4 ZP). U pracovního poměru na dobu určitou platí, že od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou musí uplynout doba 3 let, aby se k předchozím nepřihlíželo (§ 39 odst. 2 ZP).

Zkušební dobu lze sjednat ústně i měsíc po nástupu do práce a po uplynutí 1 měsíce ji lze dodatečně prodloužit

Pracovní poměr na dobu určitou lze uzavírat nejvýše na 1 rok bez možnosti prodloužení

Pracovní smlouva nemusí obsahovat místo výkonu práce ani druh práce

Jaká jsou vývojová stadia trestného činu a kdy zaniká trestní odpovědnost za přípravu (§ 20 odst. 3 TZ) a pokus trestného činu (§ 21 odst. 3 TZ)?

Vývojová stadia úmyslného trestného činu jsou: 1. příprava (§ 20 TZ – je trestná jen u zvlášť závažných zločinů, stanoví-li to zvláštní část TZ!), 2. pokus (§ 21 TZ – jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu) a 3. dokonaný trestný čin; trestní odpovědnost za přípravu či pokus zaniká, jestliže pachatel DOBROVOLNĚ upustil od dalšího jednání směřujícího ke spáchání trestného činu a (a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému TZ z podniknuté přípravy nebo pokusu, anebo (b) učinil o přípravě nebo pokusu oznámení v době, kdy nebezpečí mohlo být ještě odstraněno (státnímu zástupci, policejnímu orgánu nebo u vojáka nadřízenému) — Upuštění od pokusu (§ 21 odst. 3 TZ) musí být DOBROVOLNÉ (pachatel věděl, že čin může dokonat, ale sám se rozhodl nepokračovat; přestane-li jen proto, že se spustil alarm nebo přiběhla hlídka policie, o dobrovolnost nejde!). Trestní sazba za přípravu i pokus je v zásadě stejná jako za dokonaný trestný čin.

Příprava je trestná u všech přečinů i nedbalostních trestných činů

Za pokus trestného činu je trestní sazba vždy poloviční oproti dokonanému trestnému činu

Dobrovolné upuštění od pokusu platí i tehdy, když pachatel přestal jednat jen proto, že jej na místě činu zadržela policie

Jak občanský zákoník (§ 551 až § 588 OZ) rozlišuje zdánlivé právní jednání (nicotné, non negotium), absolutní neplatnost a relativní neplatnost právního jednání?

O zdánlivé právní jednání (§ 551–554: nepřihlíží se k němu, hledí se na ně, jako by vůbec nevzniklo) jde tehdy, chybí-li vůle jednající osoby, vážnost vůle nebo určitost či srozumitelnost projevu; relativní neplatnost (§ 586) je pravidlem na ochranu zájmu určité osoby (nenamítne-li ji oprávněná osoba, hledí se na jednání jako na platné); absolutní neplatnost (§ 588: soud k ní přihlédne i bez návrhu ex officio) nastává jen tehdy, příčí-li se jednání zjevně dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek nebo zavazuje k plnění od počátku nemožnému — Koncepční obrat OZ 2012: zatímco starý občanský zákoník č. 40/1964 Sb. preferoval absolutní neplatnost, současný OZ (§ 574: „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné“ – favor negotii) činí výchozím pravidlem relativní neplatnost (§ 586) a absolutní neplatnost (§ 588) omezuje jen na nejzávažnější zásahy do dobrých mravů a veřejného pořádku.

V občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. je každá neplatnost vždy absolutní a soud k ní přihlíží z úřední povinnosti

Zdánlivé právní jednání je plně platné, pokud jej druhá strana do 3 let nenapadne u soudu

Relativní neplatnosti se může dovolat kdokoliv včetně státního zástupce

Jak je upravena zákonná povinnost mlčenlivosti advokáta podle § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, kdo může advokáta mlčenlivosti zprostit a kdy má advokát výjimku z mlčenlivosti?

Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb; této povinnosti jej může zprostit POUZE klient (a po jeho smrti či zániku právní nástupce, jsou-li jich více, pak všichni) písemným prohlášením; povinnost mlčenlivosti trvá i po vyškrtnutí ze seznamu advokátů; ze zákona se nevztahuje na zákonem uloženou povinnost překazit spáchání trestného činu (§ 367 TZ) a na řízení ve sporu mezi advokátem a klientem — Povinnost mlčenlivosti (§ 21 ZA) není výsadou advokáta, nýbrž ústavně chráněnou zárukou práva klienta na právní pomoc a spravedlivý proces (čl. 37 odst. 2 Listiny). I když klient advokáta mlčenlivosti zprostí, je advokát povinen zachovávat mlčenlivost, je-li z okolností zřejmé, že tak klient učinil pod nátlakem nebo v tísni (§ 21 odst. 2 ZA)!

Advokáta může povinnosti mlčenlivosti kdykoliv zprostit policejní orgán, státní zástupce nebo předseda ČAK

Povinnost mlčenlivosti zaniká okamžikem ukončení zastupování klienta nebo smrtí klienta

Advokát je povinen vypovídat jako svědek proti svému klientovi, jakmile jej k tomu vyzve okresní soud

Které formy obchodních korporací upravuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (ZOK), a jaká je minimální výše základního kapitálu u s.r.o. a u a.s.?

ZOK upravuje osobní společnosti (veřejná obchodní společnost – v.o.s., komanditní společnost – k.s.), kapitálové společnosti (společnost s ručením omezeným – s.r.o., akciová společnost – a.s.), evropské společnosti a družstva; minimální výše vkladu (a tedy i základního kapitálu u jednočlenné společnosti) u s.r.o. činí 1 Kč (§ 142 odst. 1 ZOK); minimální výše základního kapitálu u a.s. činí 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR (§ 246 odst. 2 ZOK) — Ve veřejné obchodní společnosti (v.o.s.) ručí všichni společníci za dluhy společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem (§ 95 ZOK). Ve společnosti s ručením omezeným (s.r.o.) ručí společníci společně a nerozdílně za dluhy společnosti do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění (§ 132 odst. 1 ZOK).

Minimální výše základního kapitálu u s.r.o. činí 200 000 Kč a u a.s. 20 000 000 Kč

Veřejná obchodní společnost a komanditní společnost jsou kapitálové společnosti s minimálním vkladem 100 000 Kč

Společníci veřejné obchodní společnosti neručí za dluhy společnosti vůbec

Jaká jsou kárná provinění a kárná opatření podle § 32 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a kdo v kárném řízení rozhoduje?

Kárným proviněním je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi zákonem o advokacii nebo stavovským předpisem; advokátovi lze uložit některé z těchto kárných opatření (§ 32 odst. 3 ZA): (a) napomenutí, (b) veřejné napomenutí, (c) pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy, (d) dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu od 6 měsíců do 3 let, nebo (e) vyškrtnutí ze seznamu advokátů; v kárném řízení žaluje předseda kontrolní rady ČAK (nebo ministr spravedlnosti), v 1. stupni rozhoduje tříčlenný kárný senát kárné komise ČAK a o odvolání rozhoduje představenstvo ČAK (resp. odvolací kárný senát) — Advokátnímu koncipientovi lze podle § 32 odst. 4 zákona o advokacii uložit napomenutí, veřejné napomenutí, pokutu až do výše dvacetinásobku minimální měsíční mzdy nebo vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientů. Pravomocné kárné rozhodnutí ČAK podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví.

Kárným opatřením podle zákona o advokacii je nepodmíněný trest odnětí svobody ukládaný předsedou ČAK

Proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustná správní žaloba k soudu

Advokátní koncipient nenese žádnou kárnou odpovědnost

Jaké jsou odklony v trestním řízení upravené v trestním řádu, jež umožňují vyřídit věc bez odsuzujícího rozsudku v hlavním líčení?

Hlavními odklony jsou: 1. podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307–308 TŘ: v řízení o přečinu se souhlasem obviněného, doznal-li se k činu a nahradil škodu / vydal bezdůvodné obohacení, zkušební doba 6 měsíců až 2 roky, resp. až 5 let), 2. narovnání (§ 309–314 TŘ: v řízení o přečinu se souhlasem obviněného i poškozeného, prohlášení o spáchání skutku, náhrada škody a složení částky na obecně prospěšné účely), 3. podmíněné odložení podání návrhu na potrestání (§ 179g TŘ ve zkráceném přípravném řízení; často se k širší kategorii alternativních postupů řadí i dohoda o vině a trestu podle § 175a TŘ a trestní příkaz podle § 314e TŘ) — U podmíněného zastavení trestního stíhání (§ 307 TŘ) postačí souhlas obviněného (poškozený může podat stížnost), zatímco u narovnání (§ 309 TŘ) je nezbytnou zákonnou podmínkou výslovný SOUHLAS obviněného I poškozeného a po schválení narovnání se trestní stíhání ihned definitivně zastavuje (bez zkušební doby).

Odklony lze uplatnit pouze u vraždy a vlastizrady s trestem odnětí svobody nad 15 let

Při podmíněném zastavení trestního stíhání se nevyžaduje doznání obviněného ani jeho souhlas

Narovnání podle § 309 TŘ lze schválit i proti výslovnému nesouhlasu poškozeného

Co je to zásada materiální publicity veřejných seznamů (zejm. katastru nemovitostí) podle § 980 až § 986 občanského zákoníku a jaké jsou lhůty pro obranu skutečného vlastníka?

Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaju (negativní publicita); nabude-li osoba věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu ve veřejném seznamu, stává se vlastníkem (pozitivní/materiální publicita podle § 984 OZ), ledaže skutečný vlastník, jehož právo bylo dotčeno bez právního důvodu, požádá o výmaz (poznámku spornosti) do 1 měsíce ode dne, kdy se o zápisu dozvěděl, anebo (nebyl-li o zápisu řádně vyrozuměn) v objektivní lhůtě do 3 let ode dne provedení napadeného zápisu (§ 986 OZ) — Aby dobrověrný nabyvatel nabyl vlastnické právo od nevlastníka zapsaného v katastru nemovitostí podle § 984 OZ, musejí být kumulativně splněny podmínky: (1) stav v katastru není v souladu se skutečným právním stavem, (2) nabyvatel nabývá věcné právo ZA ÚPLATU (nikoliv darem!), (3) nabyvatel je v DOBRÉ VÍŘE v zápis v katastru (a uplynula ochranná lhůta skutečného vlastníka podle § 986 OZ).

Zápis v katastru nemovitostí nikdy nechrání dobrověrného nabyvatele, ani když kupuje za úplatu po 10 letech od zápisu

Materiální publicita chrání i bezúplatného nabyvatele (obdarovaného), který věděl, že převodce není vlastníkem

Skutečný vlastník může podat poznámku spornosti s účinky vůči dobrověrným třetím osobám kdykoliv do 30 let od zápisu

Jaká je zákonná posloupnost šesti dědických tříd v dědickém právu podle § 1635 až § 1641 občanského zákoníku a kdo jsou nepominutelní dědicové (§ 1642 a násl. OZ)?

1. třída: zůstavitelovy děti a manžel (každý stejným dílem; nedědí-li dítě, nabývají jeho podíl jeho potomci); 2. třída: manžel, zůstavitelovi rodiče a tzv. spolužijící osoby (po dobu min. 1 roku před smrtí ve společné domácnosti; manžel vždy alespoň polovinu pozůstalosti); 3. třída: sourozenci zůstavitele (příp. jejich děti – synovci/neteře) a spolužijící osoby; 4. třída: prarodiče zůstavitele; 5. třída: prarodiče rodičů zůstavitele (praprarodiče); 6. třída: děti dětí sourozenců (prasynovci/praneteře) a děti prarodičů (strýcové/tety); nepominutelnými dědici (§ 1642 OZ) jsou pouze potomci zůstavitele (nezletilý musí dostat aspoň 3/4 a zletilý aspoň 1/4 svého zákonného dědického podílu v penězích – povinný díl) — Dva klíčové body u zkoušek ČAK: (1) Manžel nemůže v 1. dědické třídě dědit sám (§ 1635 odst. 2 OZ) – nejsou-li potomci, dědí v 2. třídě spolu s rodiči a spolužijící osobou, kde mu náleží nejméně polovina pozůstalosti. (2) Manžel NENÍ nepominutelným dědicem (tím jsou jen děti, resp. vzdálenější potomci zůstavitele) a povinný díl se zkracuje na $3/4$ u nezletilého a $1/4$ u zletilého potomka.

Zákon rozlišuje pouze 4 dědické třídy (jako starý občanský zákoník z roku 1964) a nepominutelným dědicem je i manžel

Manžel zůstavitele může dědit v 1. dědické třídě zcela sám bez přítomnosti potomků (nikoliv – nedědí-li žádný z potomků, přechází manžel do 2. dědické třídy!)

Zletilý potomek má právo na povinný díl ve výši celého svého zákonného dědického podílu a nezletilý na dvojnásobek

Kdy má obviněný v trestním řízení právo na obhájce a v jakých hlavních případech musí mít obhájce již v přípravném řízení z důvodu nutné obhajoby podle § 36 trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb., TŘ)?

Obviněný musí mít obhájce již v přípravném řízení (nutná obhajoba, § 36 TŘ), zejména: (a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 36 odst. 1 písm. (a)), (b) je-li jeho svéprávnost omezena nebo jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit (§ 36 odst. 1 písm. b) a odst. (2), (c) jde-li o řízení proti uprchlému (§ 36 odst. 1 písm. (c)), nebo (d) koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let (§ 36 odst. 3 TŘ); v řízení proti mladistvému musí mít mladistvý obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použity opatření či úkony podle ZSM (§ 42 odst. 2 ZSM) — Novela trestního řádu umožnila obviněnému vzdát se obhájce (§ 36b TŘ) v některých případech nutné obhajoby (např. u § 36 odst. 3, nejde-li o trestný čin, za nějž lze uložit výjimečný trest), avšak NIKDY se nelze vzdát obhájce, je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti se hájit nebo jde-li o mladistvého!

Nutná obhajoba vzniká až u trestných činů s horní hranicí trestní sazby převyšující 10 let

Obviněný ve vazbě nepotřebuje obhájce, pokud jde o přečin s horní hranicí do 3 let

Obviněný se může v případech, kdy je ve vazbě nebo má omezenou svéprávnost, obhájce kdykoliv vzdát

Jaké jsou mimořádné opravné prostředky v civilním procesu podle OSŘ, v jaké lhůtě se podávají a jaké jsou podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 OSŘ?

Mimořádné opravné prostředky v OSŘ jsou: 1. žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost (§ 228–235i OSŘ, subjektivní lhůta 3 měsíce, objektivní zpravidla 3 roky od právní moci) a 2. dovolání k Nejvyššímu soudu (§ 236–243g OSŘ, lhůta 2 měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, povinné zastoupení advokátem nebo notářem); podle § 237 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak — Podle § 238 odst. 1 písm. (c) OSŘ NENÍ dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (s výjimkou vztahů ze spotřebitelských smluv a pracovněprávních vztahů)! Jediným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 OSŘ je nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání se podává ve lhůtě 15 dnů a dovolatel v něm může bez omezení napadat skutková zjištění soudů nižších stupňů

Dovolání je v bagatelních sporech o peněžité plnění do 50 000 Kč vždy přípustné

V dovolacím řízení před Nejvyšším soudem nemusí být dovolatel zastoupen advokátem

Jaká je zákonná struktura Advokátní zkoušky organizované Českou advokátní komorou (ČAK) podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a advokátního zkušebního řádu?

Advokátní zkouška (po předchozím vstupním testu z reálií advokacie a 3leté praxi advokátního koncipienta) se skládá z písemné části trvající 3 dny (1. ústavní, správní a pracovní právo; 2. občanské, rodinné a obchodní právo; 3. trestní právo – sepis právních podání/rozhodnutí na základě spisu) a z ústní části před pětičlenným senátem z 5 zkušebních oborů (včetně předpisů upravujících výkon advokacie) — Podle § 5 a § 7 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, patří mezi zákonné podmínky zápisu do seznamu advokátů plná svéprávnost, bezúhonnost, VŠ vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo, alespoň 3 roky právní praxe jako advokátní koncipient, složení advokátní zkoušky a složení slibu do rukou předsedy ČAK.

Advokátní zkouška je pouze šedesátiminutový počítačový test s 30 otázkami bez písemné a ústní části

Advokátní zkoušku skládá student ihned po 1. ročníku právnické fakulty bez jakékoliv praxe koncipienta

Advokátní zkouška se skládá výhradně z cizího jazyka a účetnictví

Jak jsou v občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb., OSŘ) upraveny koncentrace řízení (§ 118b OSŘ) a poučovací povinnost soudu o důkazní povinnosti (§ 118a odst. 3 OSŘ)?

Koncentrace řízení (§ 118b odst. 1 OSŘ): ve sporném řízení, v němž bylo provedeno přípravné jednání (§ 114c) nebo nebylo-li provedeno, pak do skončení prvního jednání ve věci, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání (resp. prvního jednání nebo uplynutí dodatečné lhůty); k později uvedeným skutečnostem a důkazům soud nepřihlíží (s výjimkami v § 118b odst. 1 věta třetí, např. skutečnosti nastalé později nebo zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů); vyjde-li v průběhu jednání najevo, že účastník neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vyzve jej předseda senátu podle § 118a odst. 3 OSŘ, aby tyto důkazy bez zbytečného odkladu označil, a poučí jej o následcích nesplnění — V nesporných řízeních (upravovaných primárně zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – ZŘS, např. pozůstalostní řízení, péče soudu o nezletilé, svéprávnost) platí zásada vyšetřovací a koncentrace řízení se v nich neuplatní.

V občanském soudním řízení platí v každém sporu vyšetřovací zásada a účastníci mohou navrhovat jakékoliv nové důkazy až do vynesení rozsudku Nejvyššího soudu

Soud nesmí účastníka nikdy poučit podle § 118a OSŘ, protože by tím porušil svou nestrannost

Koncentrace řízení podle § 118b OSŘ platí i v nesporných opatrovnických řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé

Jak je v občanském zákoníku (§ 2894 a násl. OZ) upravena povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy, jaký je rozdíl mezi smluvní (§ 2913) a deliktní (§ 2910) odpovědností a v jakém rozsahu se škoda hradí?

Povinnost nahradit škodu zahrnuje vždy skutečnou škodu i ušlý zisk (§ 2952 OZ; primárním způsobem náhrady je od novely č. 460/2016 Sb. podle § 2951 odst. 1 OZ relutární náhrada v penězích, nežádá-li poškozený uvedení v předešlý stav, je-li to dobře možné a účelné); nemajetková újma se hradí, bylo-li to ujednáno nebo stanoví-li to výslovně zákon (§ 2894 odst. 2, např. při zásahu do přirozených práv člověka podle § 2956); zatímco deliktní odpovědnost za porušení zákonné povinnosti (§ 2910) je subjektivní (s presumpcí nedbalosti v § 2911), smluvní odpovědnost za porušení smluvní povinnosti (§ 2913) je objektivní s možností liberace (vyšší moc) — Podle § 2913 odst. 2 OZ se škůdce zprostí povinnosti k náhradě škody z porušení smluvní povinnosti jen tehdy, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli (vis maior – vyšší moc).

Škoda se podle § 2952 OZ hradí pouze do výše skutečné škody a ušlý zisk se hradí jen při úmyslném trestném činu

Smluvní odpovědnost podle § 2913 OZ vyžaduje, aby věřitel prokázal přímý úmysl dlužníka porušit smlouvu

Nemajetková újma se hradí automaticky při každém porušení jakékoliv smlouvy o dílo

Jaký je rozdíl mezi rozvázáním pracovního poměru výpovědí (§ 50–52 ZP) a okamžitým zrušením pracovního poměru (§ 55–56 ZP) ze strany zaměstnavatele a zaměstnance?

Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, zatímco zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z taxativně stanovených zákonných důvodů v § 52 ZP (např. organizační změny, zdravotní důvody, nesplňování předpokladů/požadavků, porušování povinností) a důvod musí ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným; u výpovědi skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby (min. 2 měsíce); okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (§ 55 ZP) je výjimečné opatření jen při pravomocném odsouzení pro úmyslný TČ nebo při porušení povinností zvlášť hrubým způsobem (subjektivní lhůta 2 měsíce, objektivní 1 rok podle § 58 ZP) — Podle § 55 odst. 2 ZP nesmí zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené ani se zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou! Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou musí dotčená strana uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit (§ 72 ZP – prekluzivní lhůta!).

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď bez uvedení důvodu, zatímco zaměstnanec musí vždy prokázat zákonný výpovědní důvod

Okamžitým zrušením pracovního poměru končí pracovní poměr až po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby

Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr i s těhotnou zaměstnankyní nebo zaměstnankyní na mateřské dovolené

V čem spočívá povinnost péče řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 OZ) a pravidlo podnikatelského úsudku (business judgment rule, § 51 odst. 1 ZOK) u členů volených orgánů obchodních korporací?

Člen voleného orgánu musí vykonávat funkci s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí (péče řádného hospodáře); podle pravidla podnikatelského úsudku (§ 51 odst. 1 ZOK) jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace (to neplatí, nebylo-li takové rozhodování učiněno s nezbytnou loajalitou!); ve sporu nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, dotčený člen orgánu (§ 52 odst. 2 ZOK, neurčí-li soud ze spravedlivých důvodů jinak) — Pravidlo podnikatelského úsudku (§ 51 odst. 1 ZOK) chrání přiměřené podnikatelské riziko v komponentě pečlivosti a odbornosti (soud nehodnotí ex post samotný ekonomický výsledek, ale proces rozhodování ex ante), avšak nikdy nechrání porušení povinnosti LOAJALITY. Obrácené důkazní břemeno (§ 52 odst. 2 ZOK) je klíčovým procesním pravidlem v korporátních sporech.

Člen statutárního orgánu odpovídá za každý neúspěšný obchod společnosti, i když rozhodoval plně informovaně a loajálně

Důkazní břemeno o porušení péče řádného hospodáře nese podle ZOK vždy výhradně žalující společnost

Pravidlo podnikatelského úsudku chrání i jednatele, který jednal ve střetu zájmů na úkor společnosti (neloajálně)

Jaké jsou tři vazební důvody podle § 67 trestního řádu (vazba útěková, koluzní a předstižná) a jak dlouho může trvat koluzní vazba?

Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že skutek byl spáchán, má znaky TČ, spáchal jej obviněný a z jeho jednání či dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že: (a) uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul (vazba útěková, § 67 písm. (a)), (b) bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání (vazba koluzní, § 67 písm. (b)), nebo (c) bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná TČ, o který se pokusil, nebo vykoná TČ, který připravoval nebo kterým hrozil (vazba předstižná, § 67 písm. (c)); koluzní vazba může trvat nejdéle 3 měsíce (§ 72a odst. 3 TŘ, s výjimkou, kdy obviněný prokazatelně již na svědky působil) — V přípravném řízení rozhoduje o vzetí do vazby výhradně soudce na návrh státního zástupce (§ 68 odst. 2 TŘ). Celková doba trvání vazby (§ 72a odst. 1 TŘ) nesmí přesáhnout 1 rok u přečinů, 2 roky u zločinů projednávaných samosoudcem či okresním soudem, 3 roky u zvlášť závažných zločinů a 4 roky u TČ, za něž lze uložit výjimečný trest (z toho 1/3 připadá na přípravné řízení a 2/3 na řízení před soudem).

Koluzní vazba může trvat až 4 roky bez jakéhokoliv omezení

Do vazby musí být automaticky vzat každý obviněný ze zvlášť závažného zločinu bez zkoumání vazebních důvodů

O vzetí do vazby v přípravném řízení rozhoduje policejní orgán se souhlasem státního zástupce

Jak funguje mimosmluvní odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) – z čeho se skládá a kolik činí režijní paušál za jeden úkon právní služby?

Není-li odměna mezi advokátem a klientem určena smluvně (smluvní odměna časová, úkonová, paušální nebo podílová), řídí se výše mimosmluvní odměny advokátním tarifem podle počtu úkonů právní služby (§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon odvozené z tarifní hodnoty věci (§ 7–10); vedle odměny náleží advokátovi náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas (§ 13–14), přičemž nedohodl-li se s klientem na jiné paušální částce, činí paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné (tzv. režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky) po novelizaci vyhl. č. 258/2024 Sb. (účinné od 1. 1. 2025) 450 Kč za každý úkon právní služby (dříve 300 Kč) — Aktualizovaná sazba režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb. od 1. 1. 2025) činí 450 Kč za 1 úkon právní služby (dříve po mnoho let 300 Kč) a náhrada za promeškaný čas činí 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu (§ 14 odst. 3).

Mimosmluvní odměna činí vždy 50 % z žalované částky bez ohledu na počet úkonů právní služby

V trestním řízení si může obhájce s obviněným ujednat podílovou odměnu ve výši 30 % z hodnoty zachráněného majetku, pouze pokud bude obviněný zproštěn obžaloby (pactum de quota litis je v trestním řízení nepřípustné!)

Advokátní tarif zakazuje ujednat si s klientem hodinovou smluvní odměnu

Jaké jsou řádné opravné prostředky v trestním řádu (odvolání proti rozsudku a stížnost proti usnesení) a v jakých lhůtách se podávají?

Proti rozsudku soudu prvního stupně je řádným opravným prostředkem ODVOLÁNÍ (§ 245 a násl. TŘ), které se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, do 8 dnů od doručení opisu rozsudku a má vždy odkladný účinek; proti usnesení je řádným opravným prostředkem STÍŽNOST (§ 141 a násl. TŘ), která se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, do 3 dnů od oznámení usnesení a má odkladný účinek jen tam, kde to zákon výslovně stanoví — Na rozdíl od odporu proti trestnímu příkazu platí v odvolacím řízení přísný zákaz změny k horšímu (zákaz reformatio in peius, § 259 odst. 4 a § 264 odst. 2 TŘ): rozhoduje-li odvolací soud (nebo po zrušení rozsudku soud I. stupně) pouze na podkladě odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže mu uložit přísnější trest ani uznat vinným těžším skutkem.

Odvolání v trestním řízení se podává do 15 dnů a stížnost proti usnesení do 8 dnů

Stížnost proti každému usnesení má v trestním řízení vždy odkladný účinek

Pokud podal odvolání pouze obžalovaný, může mu odvolací soud zpřísnit trest odnětí svobody na dvojnásobek

Advokátní zkoušky ČAK — Občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.), trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), ZOK a předpisy o advokacii

Komplexní příprava na písemnou (3 dny) a ústní část (5 oborů) Advokátní zkoušky České advokátní komory (ČAK) podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii: povinnost mlčenlivosti (§ 21 ZA), etický kodex a advokátní tarif (vyhl. č. 177/1996 Sb.), občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.), zákon o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.), občanský soudní řád (č. 99/1963 Sb.), trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), trestní řád (č. 141/1961 Sb.) a zákoník práce (č. 262/2006 Sb.).

Level: advanced
Languages: cs → cs
Cards: 32
Markdown: Advokátní zkoušky ČAK — Občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.), trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), ZOK a předpisy o advokacii (.md)

Flashcards (32)