Porovnejte většinové volební systémy (relativně většinový FPTP, absolutně většinový dvoukolový) a poměrné (proporční) volební systémy včetně Duvergerových zákonů a českého volebního systému.

Většinový systém (jednomandátové obvody): relativně většinový (First-Past-The-Post ve Velké Británii a USA – vítězí kandidát s nejvyšším počtem hlasů v 1. kole) vede podle Duvergerova zákona k bipartismu (systému dvou velkých stran); absolutně většinový dvoukolový systém se v ČR užívá pro volby do Senátu a volbu prezidenta republiky; poměrný systém (vícemandátové obvody, uzavírací klauzule 5 % pro jednu stranu v ČR) se v ČR užívá pro volby do Poslanecké sněmovny, zastupitelstev krajů a obcí a do Evropského parlamentu a vede k multipartismu — V ČR platí: Poslanecká sněmovna (200 poslanců na 4 roky, aktivní volební právo 18 let, pasivní 21 let) = poměrný systém ve 14 volebních krajích (uzavírací klauzule 5 % pro 1 stranu, 8 % pro dvoučlennou koalici, 11 % pro vícečlennou koalici); Senát (81 senátorů na 6 let, po třetinách každé 2 roky, pasivní volební právo 40 let) = většinový dvoukolový systém.

Do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se volí dvoukolovým většinovým systémem v 81 jednomandátových obvodech

Do Senátu Parlamentu ČR se volí systémem poměrného zastoupení s 5% uzavírací klauzulí

Relativně většinový systém FPTP vede podle Duvergerova zákona k extrémní roztříštěnosti parlamentu na desítky malých stran

Jaká jsou čtyři základní kritéria (maastrichtská konvergenční kritéria) pro přijetí společné měny euro a které země tvoří visegrádskou skupinu (V4) a schengenský prostor?

Maastrichtská konvergenční kritéria: 1. cenová stabilita (nízká inflace), 2. stav veřejných financí (rozpočtový schodek max. 3 % HDP a veřejný dluh max. 60 % HDP), 3. stabilita měnového kurzu (účast v mechanismu ERM II po dobu min. 2 let bez devalvace), 4. stabilita dlouhodobých úrokových sazeb; Visegrádskou skupinu (V4, založena 1991) tvoří ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko; schengenský prostor zahrnuje většinu států EU plus 4 přidružené nečlenské státy (Švýcarsko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko) — Maastrichtská fiskální kritéria (schodek veřejných financí do $3\,\%$ HDP a celkový veřejný dluh do $60\,\%$ HDP) jsou zakotvena rovněž v Paktu o stabilitě a růstu. Ze států V4 přijalo euro zatím pouze Slovensko (v roce 2009).

Maastrichtská kritéria vyžadují nulovou nezaměstnanost a minimální mzdu alespoň 2 000 EUR

Visegrádskou skupinu V4 tvoří ČR, Rakousko, Německo a Slovinsko

Všechny členské státy EU jsou automaticky členy eurozóny a žádný nečlenský stát EU není v Schengenu

Jaký je v právu Evropské unie rozdíl mezi primárním a sekundárním právem a mezi nařízením (regulation) a směrnicí (directive) podle čl. 288 SFEU?

Primární právo tvoří zakládající smlouvy (SEU, SFEU), Listina základních práv EU a smlouvy o přistoupení; sekundární právo jsou akty přijaté orgány EU: nařízení má obecnou působnost, je závazné v celém rozsahu a je PŘÍMO POUŽITELNÉ ve všech členských státech bez nutnosti transpozice; směrnice je závazná pro členské státy, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, ale volbu formy a prostředků (transpozici do vnitrostátního zákona ve stanovené lhůtě) ponechává vnitrostátním orgánům — Podle doktríny aplikační přednosti práva EU (rozsudek SDEU Costa vs. ENEL, 1964) a přímého účinku (Van Gend en Loos, 1963) má přímo použitelné právo EU v případě kolize aplikační přednost před vnitrostátním právem členského státu.

Směrnice je přímo použitelná bez jakéhokoliv vnitrostátního zákona, zatímco nařízení je pouze nezávazné doporučení

Primární právo přijímá Evropská komise a sekundární právo schvalují národní referenda

V případě rozporu mezi vnitrostátním zákonem a nařízením EU má vždy aplikační přednost vnitrostátní zákon

Kdo jsou zakladatelé sociologie v 19. a na počátku 20. století a jak se liší pojetí Émila Durkheima (sociální fakty) a Maxe Webera (chápající sociologie)?

Émile Durkheim (sociologický realismus/objektivismus: společnost je realita sui generis nadřazená jedinci; sociologie zkoumá „sociální fakty“ jako věci; pojem anomie a typologie sebevražd; mechanická vs. organická solidarita); Max Weber (sociologický nominalismus/interpretativismus: „chápající sociologie“ zkoumá smysluplné sociální jednání jedinců; metoda ideálních typů; tři typy legitimního panství: tradiční, charismatické a legálně-racionální; Protestantská etika a duch kapitalismu) — V SCIO ZSV tvoří kontrast mezi Durkheimovým holismem/objektivismem (sociální fakt vykonává na jedince vnější nátlak) a Weberovým metodologickým individualismem (porozumění subjektivnímu smyslu jednání, byrokracie jako nejefektivnější forma legálně-racionálního panství) kmenové téma sociologie.

Émile Durkheim založil chápající sociologii a protestantskou etiku, zatímco Max Weber zavedl pojem mechanické solidarity

Oba autoři tvrdili, že sociologie je součástí biologie a lidské chování je plně dáno geneticky

Max Weber prosazoval komunistickou revoluci a zrušení byrokracie jako iracionální organizace

Co v sociální psychologii (SCIO ZSV) prokázaly klasické experimenty Salomona Asche (konformita), Stanleyho Milgrama (poslušnost vůči autoritě) a Philipa Zimbarda (stanfordský vězeňský experiment)?

Salomon Asch prokázal sílu skupinového tlaku a konformity (účastníci se při porovnávání délky úseček často podřídili zjevně chybnému většinovému názoru skupiny); Stanley Milgram prokázal vysokou míru slepé poslušnosti vůči formální autoritě (ochota udílet domnělé elektrické šoky); Philip Zimbardo (stanfordský vězeňský experiment) ukázal, jak rychle přidělené sociální role (dozorců a vězňů) a situační tlaky vedou k deindividuaci a krutému chování — Zimbardův stanfordský vězeňský experiment (1971) musel být místo plánovaných dvou týdnů předčasně ukončen již po 6 dnech kvůli eskalující brutalitě studentů v roli dozorců a psychickému zhroucení studentů v roli vězňů.

Salomon Asch zkoumal klasické podmiňování u psů, Milgram zkoumal vývoj řeči u kojenců a Zimbardo měřil IQ

Milgramův experiment prokázal, že žádný běžný občan nikdy neuposlechne příkaz autority, pokud by tím někomu způsobil bolest

Zimbardův experiment trval 5 let a prokázal, že sociální role nemají na chování člověka žádný vliv

Jaká je oficiální struktura, časový limit a tematické členění testu SCIO Základy společenských věd (ZSV) v rámci Národních srovnávacích zkoušek (NSZ)?

60 úloh na 60 minut čistého času, rozdělených do tří tematických bloků po 20 úlohách: 1. Člověk a společnost (psychologie, sociologie, filozofie), 2. Stát a právo (politologie, právo), 3. Hospodářství a svět (ekonomie, evropská integrace a moderní světové dějiny od r. 1848) — Test SCIO ZSV obsahuje 60 uzavřených úloh (s 5 možnostmi A–E nebo 4 možnostmi A–D podle aktuální verze, s penalizací za chybnou odpověď) a časový limit 60 minut je společný pro celý test (uchazeč může mezi třemi tematickými bloky volně přecházet).

90 úloh na 120 minut pouze z českého občanského a trestního práva

30 otevřených esejistických otázek na 180 minut bez možnosti výběru z odpovědí

45 úloh na 45 minut výhradně z antické filozofie a dějin umění

Charakterizujte hlavní politické ideologie testované v SCIO ZSV: klasický a moderní (sociální) liberalismus, konzervatismus, demokratický socialismus, anarchismus a fašismus/nacismus.

Klasický liberalismus (John Locke, Adam Smith, J. S. Mill, F. A. Hayek): svoboda jednotlivce, lidská práva, právní stát, soukromé vlastnictví, volný trh a minimální („noční hlídač“) stát; konzervatismus (Edmund Burke): tradice, přirozená autorita, rodina, náboženství, evoluce místo revoluce, skepse k sociálnímu inženýrství; socialismus: rovnost, solidarita, přerozdělování a sociální stát; anarchismus (Bakunin, Kropotkin, Proudhon): zrušení státu a veškeré donucovací autority — Edmund Burke ve spise Úvahy o revoluci ve Francii (1790) zformuloval základy moderního konzervatismu jako obranu organického vývoje společnosti proti jakobínskému racionalistickému radikalismu.

Edmund Burke je zakladatelem radikálního anarchismu a John Locke je autorem Komunistického manifestu

Klasický liberalismus požaduje zestátnění všech výrobních prostředků a centrálně plánované hospodářství

Konzervatismus prosazuje násilné svržení všech tradičních institucí a okamžité zrušení rodiny i soukromého vlastnictví

Porovnejte v antické filozofii (SCIO ZSV) učení Sókrata, Platóna a Aristotela v oblasti ontologie (nauky o bytí) a gnozeologie (poznání).

Sókrates (maieutika – porodnické umění dialogu, etický intelektualismus, daimonion); Platón (objektivní idealismus, dualismus světa věčných nehmotných idejí a světa pomíjivých smyslových jevů, anamnéze – rozpomínání duše, podobenství o jeskyni v Ústavě); Aristoteles (hylémorfismus – jednota látky/hylé a formy/morfé v konkrétních jednotlivých věcech, nauka o 4 příčinách, zakladatel formální logiky – Organon) — Platón (založil Akademii) oddělil svět idejí od smyslového světa, zatímco jeho žák Aristoteles (založil peripatetickou školu Lykeion)Platónův dualismus kritizoval: forma (podstata) neexistuje odděleně v nadsmyslovém světě, nýbrž je přítomna přímo v jednotlivých věcech jako jejich tvárný princip.

Sókrates sepsal 36 dialogů o idejích, Platón popřel existenci idejí a založil Lykeion a Aristoteles učil, že hmota neexistuje

Všichni tři filozofové byli představiteli radikálního materialismu a atomismu spolu s Démokritem

Platón tvrdil, že jedinou realitou jsou atomy a prázdno, zatímco Aristoteles zavedl metodu maieutiky a nic nenapsal

Jaké jsou hlavní psychologické směry 20. století (SCIO ZSV) a čím se liší psychoanalýza, behaviorismus, humanistická psychologie a kognitivní psychologie?

Psychoanalýza (Sigmund Freud – nevědomí, struktura osobnosti Id, Ego, Superego, obranné mechanismy; C. G. Jung – kolektivní nevědomí a archetypy; A. Adler); behaviorismus (J. B. Watson, I. P. Pavlov – klasické podmiňování, B. F. Skinner – operantní podmiňování; schéma podnět–reakce S–R); humanistická psychologie (Abraham Maslow – pyramida potřeb a seberealizace, Carl Rogers – terapie zaměřená na klienta); kognitivní psychologie (Jean Piaget, Ulric Neisser – zpracování informací, paměť, myšlení) — Klasický behaviorismus (Watson, Skinner) odmítal introspekci a vnitřní duševní stavy považoval za „černou skříňku“ (black box), zkoumal jen pozorovatelné chování jako reakci na vnější podněty. Kognitivní obrat v 50.–60. letech 20. století vrátil do centra pozornosti vnitřní poznávací procesy.

Psychoanalýza zkoumá výhradně měřitelné reflexy slinění u psů a odmítá pojem nevědomí

Behaviorismus založil Sigmund Freud a humanistickou psychologii Ivan Petrovič Pavlov

Kognitivní psychologie odmítá zkoumat paměť, pozornost a myšlení, protože člověka považuje za „černou skříňku“

Jak se v sociologii a politologii (SCIO ZSV) liší autoritativní (autoritářský) režim od totalitního režimu podle klasické typologie Juana Linze a charakteristiky Carla Friedricha a Zbigniewa Brzezinského?

Totalitní režim (nacismus, stalinismus) vyžaduje totální kontrolu nad státem, ekonomikou i soukromým životem občanů, má výlučnou oficiální ideologii, jedinou masovou stranu vedenou vůdcem, monopol na média a zbraně, tajnou policii a vyžaduje aktivní mobilizaci mas; autoritativní režim (např. vojenské junty, Frankovo Španělsko) nemá monopolní utopickou ideologii, toleruje omezený (kontrolovaný) ekonomický, náboženský či společenský pluralismus a od občanů vyžaduje spíše pasivní poslušnost a apolitickost — Podle Juana Linze spočívá hlavní rozdíl v míře pluralismu, ideologie a mobilizace: totalita ruší hranici mezi státem a společností a nutí občany k aktivnímu nadšení, zatímco autoritářský režim se spokojí s tím, že se občané nepletou do politiky („demobilizace“).

V autoritativním režimu probíhají svobodné demokratické volby a v totalitním režimu je plně zaručena svoboda tisku

Totalitní režim nevyžaduje žádnou ideologii a ponechává občanskou společnost zcela bez kontroly

Juan Linz tvrdil, že mezi demokracií, autoritářstvím a totalitarismem neexistuje žádný rozdíl

Jaká je časová osa klíčových smluv evropské integrace od roku 1951 po Lisabonskou smlouvu (SCIO ZSV)?

Pařížská smlouva 1951 (platnost 1952 – ESUO: Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko); Římské smlouvy 1957 (platnost 1958 – EHS a Euratom); Slučovací smlouva 1965 (platnost 1967 – společné instituce ES); Jednotný evropský akt 1986; Maastrichtská smlouva 1992 (platnost 1993 – vznik Evropské unie na 3 pilířích, občanství EU, plán měnové unie); Amsterodamská smlouva 1997; Smlouva z Nice 2001; Lisabonská smlouva 2007 (platnost 1. 12. 2009 – zrušení pilířové struktury, právní subjektivita EU, stálý předseda Evropské rady, Smlouva o EU a SFEU) — Šest zakládajících států (Francie, SRN, Itálie, Benelux) založilo v roce 1951 ESUO (inspirované Schumanovou deklarací z 9. května 1950). Velká Británie, Irsko a Dánsko vstoupily při prvním rozšíření v roce 1973 (Velká Británie vystoupila – Brexit – k 31. 1. 2020). Česká republika vstoupila do EU při největším rozšíření 1. května 2004.

Evropská unie vznikla již v roce 1945 v Jaltě a Česká republika byla jedním ze šesti zakládajících států ESUO v roce 1951

Maastrichtská smlouva byla podepsána v roce 2007 a zrušila společnou měnu euro

Lisabonská smlouva zavedla třípilířovou strukturu EU a zrušila Evropský parlament

Jak se liší keynesiánská ekonomie (John Maynard Keynes) od neoklasické ekonomie a monetarismu (Milton Friedman) v pohledu na hospodářské krize a roli státu?

Keynesiánství (Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, 1936) zdůrazňuje selhávání samoregulace trhu (nepružnost mezd a cen směrem dolů), rozhodující roli agregátní poptávky a nutnost aktivní proticyklické fiskální politiky státu (vládní výdaje a veřejné zakázky i za cenu rozpočtového deficitu v recesi); monetarismus (Milton Friedman, chicagská škola) zdůrazňuje samoregulační schopnost trhu, kritizuje státní zásahy a za hlavní příčinu inflace a výkyvů považuje nestabilní růst peněžní nabídky („inflace je vždy a všude peněžním jevem“) — Keynes reagoval na Velkou hospodářskou krizi 30. let 20. století: v recesi klesá soukromá spotřeba a investice, a proto musí stát prostřednictvím výdajového multiplikátoru stimulovat agregátní poptávku. Monetaristé v 70. letech (v době stagflace – souběhu stagnace a vysoké inflace) keynesiánské stimulování poptávky podrobili ostré kritice.

Keynes odmítal jakékoliv státní zásahy do ekonomiky a Milton Friedman požadoval centrální plánování a vysoké vládní deficity

Keynesiánství považuje za jediný nástroj hospodářské politiky regulaci peněžní zásoby centrální bankou

Oba směry shodně tvrdí, že hospodářský cyklus neexistuje

Porovnejte čtyři základní tržní struktury v mikroekonomii: dokonalá konkurence, monopolistická konkurence, oligopol a absolutní monopol.

Dokonalá konkurence: velké množství malých firem, homogenní produkt, nulové bariéry vstupu, firma je „příjemcem ceny“ (price-taker, vodorovná křivka poptávky po produkci firmy); monopolistická konkurence: mnoho firem s diferencovaným produktem (restaurace, kadeřnictví); oligopol: několik málo dominantních firem na trhu s vysokými bariérami vstupu a strategickou vzájemnou závislostí; monopol: jediný výrobce bez blízkých substitutů, který je „tvůrcem ceny“ (price-maker) — Pozor na pojmové dvojice v SCIO ZSV: jediný prodávající = monopol, jediný kupující = monopson; několik prodávajících = oligopol, několik kupujících = oligopson. V dokonalé konkurenci i v monopolu firma maximalizuje zisk při objemu výroby, kde se mezní příjmy rovnají mezním nákladům ($MR = MC$).

V dokonalé konkurenci je na trhu jediná firma, která si libovolně diktuje cenu

V monopolu existuje nekonečně mnoho výrobců nabízejících naprosto identický statek

Oligopol je trh, kde je jediný kupující (to je však monopson!)

Jaký je v psychologii (SCIO ZSV) rozdíl mezi krátkodobou (pracovní) a dlouhodobou pamětí (deklarativní/explicitní vs. procedurální/implicitní) a co ukazuje Ebbinghausova křivka zapomínání?

Krátkodobá/pracovní paměť má omezenou kapacitu (Millerovo magické číslo $7 \pm 2$ prvků) a trvání v řádu sekund; dlouhodobá paměť se dělí na explicitní/deklarativní (sémantická – fakta a pojmy; epizodická – osobní zážitky) a implicitní/procedurální (motorické dovednosti a návyky); Ebbinghausova křivka zapomínání ukazuje, že zapomínání probíhá nejrychleji bezprostředně po naučení a postupně se zpomaluje — Hermann Ebbinghaus na sobě experimentálně prokázal logaritmický průběh zapomínání bezsmyslných slabik: největší úbytek nastává během prvních hodin po učení, proto je pro upevnění paměťové stopy (konsolidaci) nejúčinnější rozložené opakování (spaced repetition).

Podle Ebbinghausovy křivky si člověk v prvních 24 hodinách pamatuje 100 % látky a zapomínat začíná až po 10 letech

Epizodická paměť slouží k řízení jízdního kola a procedurální paměť k ukládání historických letopočtů

Krátkodobá paměť má neomezenou kapacitu a ukládá informace na celý život

Přiřaďte klíčové pojmy filozofie 19. a 20. století k jejich autorům: vůle k moci a nadčlověk, existenciální pobyt (Dasein), pozitivistický zákon tří stadií a princip falzifikovatelnosti.

Friedrich Nietzsche (vůle k moci, nadčlověk, přehodnocení všech hodnot, smrt Boha); Martin Heidegger (fundamentální ontologie, pobyt – Dasein, bytí k smrti); Auguste Comte (pozitivismus, zákon tří stadií: teologické, metafyzické, pozitivní/vědecké); Karl Raimund Popper (kritický racionalismus, princip falzifikovatelnosti vědeckých hypotéz místo verifikace) — Karl Popper (Logika vědeckého bádání, Otevřená společnost a její nepřátelé) ukázal, že žádný počet potvrzujících pozorování (induktivní verifikace) nemůže obecnou teorii definitivně dokázat; vědecká teorie musí být falzifikovatelná, tj. musí připouštět empirický test, který by ji mohl vyvrátit.

Friedrich Nietzsche (zákon tří stadií); Auguste Comte (nadčlověk); Karl Popper (absolutní duch); G. W. F. Hegel (falzifikovatelnost)

Martin Heidegger je zakladatelem marxismu-leninismu a Karl Popper zakladatelem scholastiky

Auguste Comte prosazoval návrat k teologickému výkladu přírody a odmítal sociologii

Co vyjadřuje v makroekonomii (SCIO ZSV) Lafferova křivka, Lorenzova křivka (a Giniho koeficient) a Phillipsova křivka?

Lafferova křivka znázorňuje závislost celkového daňového výnosu státu na výši daňové sazby (při 0% i 100% sazbě je výnos nulový, za optimálním bodem vede další zvyšování sazeb k poklesu výnosu); Lorenzova křivka a Giniho koeficient (od 0 = absolutní rovnost do 1 = absolutní nerovnost) měří příjmovou či majetkovou nerovnost ve společnosti; krátkodobá Phillipsova křivka zachycuje nepřímo úměrný vztah (substituci/trade-off) mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti — Arthur Laffer (ekonomie strany nabídky) ukázal, že příliš vysoké zdanění odrazuje ekonomické subjekty od legální práce a podnikání a vytlačuje je do šedé ekonomiky. Dlouhodobá Phillipsova křivka je podle Miltona Friedmana (monetarismus) svislá na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.

Lafferova křivka měří příjmovou nerovnost, Lorenzova křivka měří inflaci a Phillipsova křivka měří daňové sazby

Podle Lafferovy křivky vede zvýšení daňové sazby na 100 % k maximálnímu možnému daňovému inkasu státu

Giniho koeficient roven 0 znamená, že veškerý majetek ve státě vlastní jediná osoba

Co měří hrubý domácí produkt (HDP / GDP), jaký je rozdíl mezi HDP a hrubým národním produktem (HNP / HND) a mezi nominálním a reálným HDP?

HDP je tržní hodnota všech finálních statků a služeb vyprodukovaných za dané období na území daného státu bez ohledu na státní příslušnost výrobních faktorů (územní/teritoriální princip: $Y = C + I + G + NX$); HNP/HND měří produkci výrobních faktorů ve vlastnictví rezidentů (občanů/firem) daného státu kdekoliv na světě (národní princip); nominální HDP je vyjádřen v běžných cenách daného roku, reálný HDP ve stálých cenách základního roku (očištěný o inflaci) — Ve výdajové metodě výpočtu HDP ($Y = C + I + G + NX$) představuje $C$ spotřebu domácností, $I$ hrubé soukromé investice, $G$ vládní nákupy statků a služeb (NEZAHRNUJÍ transferové platby jako starobní důchody či dávky, protože za ně stát v daném roce nedostává protihodnotu v podobě produkce!) a $NX$ čistý export (vývoz minus dovoz).

HDP zahrnuje veškeré meziprodukty, šedou ekonomiku, práci v domácnosti a sociální transfery (důchody)

Nominální HDP je očištěn o inflaci, zatímco reálný HDP zahrnuje cenový růst

HDP je založen na národním principu a HNP na čistě územním principu

Které mezinárodní organizace tvoří systém OSN a brettonwoodské instituce a jakou roli v OSN hraje Valné shromáždění a Rada bezpečnosti (SCIO ZSV)?

Organizace spojených národů (OSN, založena 24. 10. 1945 Chartou OSN v San Francisku): Valné shromáždění (všechny členské státy, každý 1 hlas, rezoluce mají povahu doporučení) a Rada bezpečnosti (15 členů: 5 stálých členů s právem veta – USA, Velká Británie, Francie, Rusko, Čína + 10 nestálých volených na 2 roky; přijímá právně závazné rezoluce k udržení míru a bezpečnosti) a Mezinárodní soudní dvůr v Haagu; brettonwoodské finanční instituce (1944): Mezinárodní měnový fond (MMF – stabilita měnových kurzů a platební bilance) a Světová banka (IBRD – rozvojové půjčky) — V testech SCIO ZSV si dejte pozor na sídla mezinárodních soudů v Haagu: v Haagu sídlí jak Mezinárodní soudní dvůr (ICJ – hlavní soudní orgán OSN rozhodující spory mezi státy), tak Mezinárodní trestní soud (ICC – Římský statut 1998, stíhající jednotlivce za genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese).

Právo veta v Radě bezpečnosti OSN mají Německo, Japonsko, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika

Rezoluce Valného shromáždění OSN jsou pro všechny státy vojensky vynutitelné, zatímco Rada bezpečnosti vydává jen nezávazná doporučení

Mezinárodní soudní dvůr OSN sídlí v Bruselu a je orgánem Severoatlantické aliance (NATO)

Co je to inflace, jak působí na věřitele a dlužníky při fixní nominální úrokové sazbě a jakými nástroji provádí Česká národní banka (ČNB) měnovou (monetární) politiku?

Inflace je růst všeobecné cenové hladiny (pokles kupní síly peněz); neočekávaná inflace znevýhodňuje věřitele a majitele pevných nominálních úspor a zvýhodňuje dlužníky (kteří splácejí dluh penězi s nižší reálnou hodnotou; Fisherova rovnice: $r \approx i - \pi$); hlavními nástroji ČNB jsou úrokové sazby (zejm. dvoutýdenní repo sazba, diskontní a lombardní sazba), operace na volném trhu, povinné minimální rezervy a devizové intervence — Restriktivní měnová politika ČNB (proti inflaci) spočívá ve ZVÝŠENÍ základních úrokových sazeb (2T repo sazby), což zdraží úvěry komerčních bank, omezí množství peněz v oběhu a zbrzdí agregátní poptávku. Fiskální (rozpočtovou) politiku naproti tomu provádí vláda prostřednictvím daní a státních výdajů.

Neočekávaná vysoká inflace zvýhodňuje věřitele a poškozuje dlužníky s pevnou úrokovou sazbou

Česká národní banka provádí fiskální politiku tím, že schvaluje státní rozpočet a zvyšuje daň z přidané hodnoty

Při restriktivní měnové politice (boji proti vysoké inflaci) ČNB snižuje základní úrokové sazby na nulu

Rozlište v institucionálním systému Evropské unie (SCIO ZSV a Úřednická zkouška) Evropskou radu, Radu Evropské unie (Radu ministrů) a Radu Evropy!

Evropská rada (hlavy států a předsedové vlád členských států EU + stálý předseda + předseda Komise; určuje celkové politické směřování a priority EU, ale nepřijímá legislativu); Rada Evropské unie / Rada ministrů (ministři členských států podle resortů; spolu s Evropským parlamentem je hlavním zákonodárným a rozpočtovým orgánem EU); Rada Evropy NENÍ orgánem EU, nýbrž samostatnou mezinárodní organizací se sídlem ve Štrasburku (založenou 1949, 46 států), která chrání lidská práva (Evropská úmluva o lidských právech a Evropský soud pro lidská práva – ESLP) — Záměna Evropské rady, Rady EU a Rady Evropy (a stejně tak Soudního dvora EU v Lucemburku vs. ESLP ve Štrasburku) je suverénně nejčastější otázkou na evropskou integraci jak v testu SCIO ZSV, tak u Úřednické zkoušky a zkoušek ČAK! Výhradní právo legislativní iniciativy (navrhovat nařízení a směrnice) má Evropská komise.

Evropská rada, Rada EU a Rada Evropy jsou tři různé názvy pro tentýž orgán se sídlem v Bruselu

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku je orgánem Evropské unie totožným se Soudním dvorem EU v Lucemburku

Výlučné právo legislativní iniciativy v EU má Rada Evropy

Jaký je v novověké filozofii (SCIO ZSV) zásadní spor mezi kontinentálním racionalismem a britským empirismem a kteří myslitelé jej reprezentují?

Racionalismus (René Descartes – „Cogito, ergo sum“, metodická skepse, vrozené ideje; Baruch Spinoza – panteistický monismus; G. W. Leibniz – monadologie) považuje za primární a spolehlivý zdroj pravdivého poznání rozum; empirismus (Francis Bacon – indukce, kritika 4 idolů; John Locke – mysl jako nepopsaná deska „tabula rasa“; George Berkeley – „esse est percipi“; David Hume – skepse vůči kauzalitě) odvozuje veškeré poznání ze smyslové zkušenosti — Spor racionalismu a empirismu překonal Immanuel Kant ve svém kriticismu (Kritika čistého rozumu): poznání sice začíná se zkušeností (smyslový materiál), ale náš rozum do něj vkládá apriorní formy názoru (prostor a čas) a kategorie rozvažování (např. kauzalitu).

Racionalismus tvrdí, že jediným zdrojem poznání jsou smyslové počitky, zatímco empirismus věří ve vrozené rozumové ideje

René Descartes a Baruch Spinoza byli hlavními představiteli britského empirismu a John Locke s Davidem Humem představiteli racionalismu

Obě školy odmítaly vědeckou metodu a spoléhaly výhradně na středověkou scholastickou autoritu

Jak se v mikroekonomii rozlišují normální (nezbytné a luxusní) a méněcenné (inferiorní) statky a jak se chová poptávka po substitutu a komplementu při růstu ceny výchozího statku?

U normálních statků s růstem důchodu spotřebitele poptávka roste, u méněcenných (inferiorních) statků s růstem důchodu poptávka klesá; vzroste-li cena statku X, poptávka po jeho substitutu (zaměnitelném statku, např. máslo vs. margarín) ROSTE, zatímco poptávka po jeho komplementu (doplňkovém statku, např. automobil vs. benzín) KLESÁ — Cenová elasticita poptávky měří citlivost poptávaného množství na změnu ceny: nezbytné statky bez blízkých substitutů (např. inzulín, sůl) mají neelastickou poptávku, zatímco zbytné/luxusní statky s mnoha substituty mají poptávku elastickou.

Vzroste-li cena kávy, poptávka po jejím substitutu (čaji) klesá a poptávka po komplementu roste

U méněcenných statků roste poptávka vždy, když spotřebitel zbohatne

Substituty jsou statky, které lze spotřebovávat výhradně společně (např. pravá a levá bota)

Jaké jsou čtyři klasické temperamentové typy podle Hippokrata/Galéna v kombinaci s Eysenckovými dimenzemi osobnosti (extraverze–introverze a emoční stabilita–labilita/neuroticismus)?

Sangvinik = stabilní extravert (čulý, společenský, přizpůsobivý); Cholerik = labilní extravert (výbušný, dráždivý, energický); Flegmatik = stabilní introvert (klidný, vyrovnaný, rozvážný); Melancholik = labilní introvert (citlivý, úzkostný, hloubavý) — Hans Jürgen Eysenck propojil antickou humorální typologii (Hippokrates, Galén) a Pavlovovu typologii vyšší nervové činnosti do dvoudimenzionálního modelu: osa extraverze–introverze a osa emoční stabilita–labilita (neuroticismus).

Sangvinik = labilní introvert; Melancholik = stabilní extravert; Cholerik = stabilní introvert; Flegmatik = labilní extravert

Cholerik a melancholik jsou emočně stabilní typy, zatímco sangvinik a flegmatik jsou emočně labilní (neurotičtí)

Podle Eysencka závisí temperament výhradně na dosaženém vysokoškolském vzdělání a příjmu

Vysvětlete v Kantově kritické filozofii rozdíl mezi „věcí o sobě“ (noumenon) a „jevem“ (fenomenon) a znění jeho kategorického imperativu v etice.

Jev (fenomenon) je předmět tak, jak se nám jeví skrze apriorní formy smyslovosti (prostor a čas) a kategorie rozumu, zatímco věc o sobě (Ding an sich / noumenon) je teoretickým rozumem nepoznatelná; kategorický imperativ (Kritika praktického rozumu) je nepodmíněný mravní příkaz: „Jednej jen podle takové maximy, u níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem“ (a nikdy nepoužívej lidství jen jako prostředek, ale vždy i jako účel) — Kantova etika je autonomní a deontologická (etika povinnosti): mravní hodnota činu nezávisí na jeho vnějších důsledcích (na rozdíl od utilitarismu Benthamova a Millova), nýbrž na tom, zda byl vykonán z čisté úcty k mravnímu zákonu.

Věc o sobě je plně poznatelná smysly, zatímco jevy jsou pouze náboženské iluze

Kategorický imperativ přikazuje jednat vždy tak, abychom maximalizovali svůj osobní finanční zisk (hedonismus)

Immanuel Kant je zakladatelem pozitivismu a tvrdil, že etika a svoboda vůle neexistují

Jaké jsou klíčové milníky moderních českých a československých dějin 20. století (tzv. osmičkové roky: 1918, 1938, 1948, 1968, 1989, 1993) vyžadované v bloku Hospodářství a svět SCIO ZSV?

28. 10. 1918 vznik samostatné ČSR (T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik, Washingtonská deklarace); 29.–30. 9. 1938 Mnichovská dohoda (Německo, Itálie, Francie, Velká Británie – odstoupení pohraničí, konec první republiky) a 15. 3. 1939 Protektorát Čechy a Morava; 25. 2. 1948 komunistický převrat (Únor 1948, Klement Gottwald); 1968 pražské jaro (Alexander Dubček) a 21. 8. 1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy; 17. 11. 1989 sametová revoluce (Občanské fórum, Václav Havel); 1. 1. 1993 zánik ČSFR a vznik samostatné České republiky — Doplňující milníky zahraniční politiky ČR pro SCIO ZSV: vstup ČR do OSN (19. 1. 1993, ČSR zakládajícím členem 1945), vstup do OECD (1995), vstup do NATO (12. 3. 1999 společně s Polskem a Maďarskem), vstup do EU (1. 5. 2004) a vstup do schengenského prostoru (21. 12. 2007).

Československo vzniklo v roce 1848 na Kroměřížském sněmu a Mnichovská dohoda byla podepsána v roce 1945

Invaze vojsk Varšavské smlouvy proběhla v únoru 1948 a sametová revoluce v srpnu 1968

Česká republika vstoupila do NATO v roce 1989 a do Evropské unie v roce 1993

Charakterizujte čtvero stadií kognitivního vývoje dítěte podle Jeana Piageta a pojmy asimilace a akomodace.

1. Senzomotorické stadium (0–2 roky: stálost objektu), 2. Předoperační stadium (2–7 let: rozvoj řeči, symbolické myšlení, egocentrismus), 3. Stadium konkrétních operací (7–11 let: logické operace s konkrétními předměty, chápání konzervace/zachování množství, počtu a objemu), 4. Stadium formálních operací (od 11–12 let: abstraktní a hypoteticko-deduktivní myšlení); asimilace včleňuje novou zkušenost do stávajících schémat, akomodace mění kognitivní schéma podle nové skutečnosti — V testech SCIO ZSV je klíčové nezaměnit kognitivní stadia Jeana Piageta (senzomotorické, předoperační, konkrétních operací, formálních operací), psychosexuální stadia Sigmunda Freuda (orální, anální, falické, latence, genitální) a 8 psychosociálních krizí Erika Eriksona.

Piaget rozlišoval pouze stadium orální, anální a falické (to je však Freudova psychosexuální teorie!)

V předoperačním stadiu (2–4 roky) dítě již plně ovládá diferenciální počet a formální výrokovou logiku

Stálost (permanence) objektu se vyvíjí až v dospělosti kolem 25. roku života

Jaké byly hlavní fáze a krize studené války (1947–1989/1991) v moderních světových dějinách SCIO ZSV?

Trumanova doktrína a Marshallův plán (1947), první berlínská krize a blokáda (1948–1949), vznik NATO (1949) a Varšavské smlouvy (1955), korejská válka (1950–1953), maďarské povstání a suezská krize (1956), stavba Berlínské zdi (1961), karibská/kubánská raketová krize (1962 – Kennedy vs. Chruščov), válka ve Vietnamu, politika uvolňování napětí (détente, smlouvy SALT, Helsinský závěrečný akt KBSE 1975), sovětská invaze do Afghánistánu (1979), Gorbačovova perestrojka a glasnosť, pád Berlínské zdi (9. 11. 1989) a rozpad SSSR (prosinec 1991) — Karibská (kubánská) raketová krize v říjnu 1962 po rozmístění sovětských jaderných raket na Kubě přivedla svět nejblíže k jadernému konfliktu. Helsinský závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE, 1975) obsahoval tzv. třetí koš o lidských právech, na který se odvolávala československá Charta 77.

Karibská krize proběhla v roce 1914 a Berlínská zeď byla postavena v roce 1945 a zbořena v roce 1968

NATO vzniklo v roce 1919 ve Versailles a Varšavská smlouva v roce 1989

Marshallův plán byl sovětský program vojenské pomoci komunistické Číně z roku 1975

Charakterizujte pět velkých světových náboženství (judaismus, křesťanství, islám, hinduismus a buddhismus) podle jejich posvátných textů a ústředních učení (SCIO ZSV).

Abrahámovská monoteistická náboženství: judaismus (Tanach: Tóra, Proroci, Spisy; Talmud), křesťanství (Bible: Starý a Nový zákon; Nejsvětější Trojice; katolicismus, pravoslaví, protestantismus), islám (Korán a Sunna; 5 pilířů islámu; sunnité a šíité); indická (dharmová) náboženství: hinduismus (Védy, Upanišady, Bhagavadgíta; samsára – koloběh převtělování, karma, dharma, mókša), buddhismus (Siddhártha Gautama – Buddha; Čtyři vznešené pravdy o utrpení/dukkha a Osmidílná ušlechtilá stezka vedoucí k nirváně; théraváda a mahájána) — Buddhismus na rozdíl od hinduismu odmítl autoritu Véd, kastovní systém i učení o věčném neměnném individuálním já (átmanu – místo něj učí anattá/ne-já). V islámu tvoří 5 pilířů: víra v jediného Boha (šaháda), modlitba (salát), almužna (zakát), půst v měsíci ramadánu (saum) a pouť do Mekky (hadždž).

Judaismus a islám jsou polyteistická náboženství věřící v reinkarnaci a karmu

Posvátnou knihou buddhismu je Korán a posvátnou knihou islámu jsou Védy a Upanišady

Buddhismus uctívá stvořitelského boha Brahmu a přikazuje přísné rozdělení společnosti do čtyř kast (varen)

Jak funguje tržní mechanismus v mikroekonomii (SCIO ZSV): zákon poptávky, zákon nabídky, tržní rovnováha a důsledky zavedení cenového stropu (maximální ceny) a cenového prahu (minimální ceny)?

Zákon klesající poptávky: s růstem ceny klesá poptávané množství (ceteris paribus); zákon rostoucí nabídky: s růstem ceny roste nabízené množství; cenový strop stanovený státem POD rovnovážnou cenou vyvolá na trhu nedostatek (převis poptávky nad nabídkou); cenový práh (např. minimální mzda nebo výkupní ceny zemědělských přebytků) stanovený NAD rovnovážnou cenou vyvolá přebytek (převis nabídky nad poptávkou, např. nedobrovolnou nezaměstnanost) — Aby byla státní regulace ceny účinná (závazná), musí být maximální cena (cenový strop, např. regulované nájemné) nižší než tržní rovnovážná cena (důsledkem je nedostatek/fronty) a minimální cena (cenový práh) vyšší než rovnovážná cena (důsledkem je přebytek nabídky).

Cenový strop stanovený nad rovnovážnou cenou vyvolá na trhu akutní nedostatek zboží

Cenový práh stanovený pod rovnovážnou cenou vyvolá na trhu neprodejné přebytky zboží

Když roste cena statku, poptávané množství u normálních statků vždy roste

Jak se v politologii (SCIO ZSV) liší parlamentní, prezidentská a poloprezidentská forma vlády v demokratických státech a jakými příklady států jsou reprezentovány?

Parlamentní republika/monarchie (ČR, Německo, Velká Británie): vláda je politicky odpovědná parlamentu (vyslovení důvěry/nedůvěry), hlava státu má převážně reprezentativní a moderující funkce; prezidentská republika (USA): přísná dělba moci (brzdy a protiváhy), prezident je přímo volen a je zároveň hlavou státu i šéfem exekutivy (vlády), kongres nemůže prezidenta odvolat vyslovením běžné politické nedůvěry (pouze ústavní žalobou – impeachment) a prezident nemůže rozpustit kongres; poloprezidentská republika (Francie): přímo volený silný prezident jmenuje premiéra a vládu, která je však zároveň odpovědná parlamentu (možnost kohabitace) — Česká republika zůstává podle čl. 54 a čl. 68 Ústavy ČR parlamentní republikou i po zavedení přímé volby prezidenta (ústavní zákon č. 71/2012 Sb.), neboť vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a je odpovědná Poslanecké sněmovně.

V prezidentské republice (USA) může Kongres kdykoliv odvolat prezidenta prostým vyslovením politické nedůvěry a prezident může rozpustit Kongres

Česká republika se zavedením přímé volby prezidenta v roce 2013 změnila z parlamentní republiky na čistě prezidentskou republiku typu USA

V parlamentní republice není vláda vůbec odpovědná parlamentu, ale pouze Ústavnímu soudu

Jaké jsou druhy nezaměstnanosti (frikční, strukturální, cyklická, sezónní), jak se počítá míra nezaměstnanosti a co vyjadřuje přirozená míra nezaměstnanosti?

Frikční (krátkodobá při běžné změně zaměstnání či vstupu absolventů na trh), strukturální (nesoulad mezi nabízenou kvalifikací a strukturou poptávky po práci v důsledku technologických změn), cyklická (způsobená hospodářskou recesí a poklesem agregátní poptávky); míra nezaměstnanosti $u = \frac{U}{L} \cdot 100\,\%$ (kde $L = E + U$ je pracovní síla = zaměstnaní + nezaměstnaní, nikoliv celá populace!); přirozená míra nezaměstnanosti je součtem frikční a strukturální nezaměstnanosti (při nulové cyklické nezaměstnanosti) — Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo (děti, studenti denního studia, starobní důchodci, osoby v domácnosti, kteří práci nehledají) NEPATŘÍ do pracovní síly $L$, a proto nevstupují do jmenovatele při výpočtu míry nezaměstnanosti.

Míra nezaměstnanosti je podíl nezaměstnaných na celkovém počtu obyvatel státu včetně kojenců a starobních důchodců

Přirozená míra nezaměstnanosti je vždy rovna 0 %

Cyklická nezaměstnanost vzniká výhradně v zimních měsících ve stavebnictví a zemědělství

Vysvětlete základní sociologické pojmy: sociální status (vrozený/askribovaný vs. získaný), sociální role, konflikt rolí, sociální stratifikace a sociální mobilita (vertikální vs. horizontální, intergenerační vs. intragenerační).

Sociální status je pozice jedince ve společenské hierarchii (askribovaný = vrozený, např. pohlaví, věk; získaný = dosažený vlastním úsilím, např. vzdělání, profese); sociální role je očekávané chování spojené s daným statusem; vertikální mobilita znamená vzestup či sestup na společenském žebříčku, horizontální změnu pozice na téže úrovni; intragenerační mobilita probíhá během života jedince, intergenerační mezi rodiči a dětmi — Nezaměňujte sociální status (statická pozice v sociální struktuře, např. „lékař“, „matka“) a sociální roli (dynamický aspekt statusu – soubor norem a očekávání, jak se má nositel daného statusu chovat; jak se říká v sociologii: „status zaujímáme, roli hrajeme“).

Askribovaný status je vysokoškolský titul získaný studiem a získaný status je biologický věk

Horizontální mobilita znamená prudké zbohatnutí nebo zchudnutí jedince

Sociální stratifikace označuje společnost s naprostou majetkovou i mocenskou rovností všech členů

SCIO NSZ Základy společenských věd (ZSV) — Filozofie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomie a evropská integrace

Systematická příprava na test SCIO NSZ Základy společenských věd (ZSV: 60 úloh, 60 minut): Člověk a společnost (antická až současná filozofie, psychologie osobnosti a kognitivních procesů, klasická a moderní sociologie), Stát a právo (politologie, volební systémy, ideologie) a Hospodářství a svět (mikroekonomie, makroekonomie, měnová politika ČNB, právo a instituce Evropské unie a moderní dějiny).

Level: intermediate
Languages: cs → cs
Cards: 32
Markdown: SCIO NSZ Základy společenských věd (ZSV) — Filozofie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomie a evropská integrace (.md)

Flashcards (32)